Chcete se ho zbavit? Držte dietu!

Můj poslední objev sice vařil, ale jen polotovary. Tedy nikoli z polotovarů, ale polotovary. Třeba zapékané brambory s celerem. Nebo špenátové rolky. To jsou pro mne polotovary. A já to večer musel sníst tak, jak to bylo, samozřejmě s pochvalou kuchařince, ale druhý den, když milá odešla do práce, jsem si k tomu, co mi zbylo k obědu, jen tajně skočil pro kousek anglické slaniny, sekané, uzeného či ovárku, a měl jsem oběd jako víno. Brambory s celerem i špenátové rolky jsou přece vynikající přílohy! A co jsem měl dělat, když pracuju doma a nechce se mi chodit na obědy do hospody? Jen jsem si říkal, že je to i pro tu moji milou docela pech. Sám vařím rád a dobře. Jediné, co mne vařit nebaví a co moc neumím, jsou bezmasá jídla…

Můj kamarád má zase notorickou dietářku. Ač před ní schovává váhu, jak to jde, vždy přijde čas, kdy se váha vyhledá, kamarádova žena na ni vstoupí, a její manžel už jen počítá, jak dlouho jí to asi vydrží. „Budeme jíst zdravě,“ je vynesen obvyklý ortel. „Už se zase strouhá mrkev,“ konstatuje pak nešťastný kamarád, který se v tomto inkriminovaném období ode mne nechává občas zvát na večeři, při které se servíruje vepřové maso ve větších než obvyklých dávkách. Naposledy jsem upekl dvě vepřová kolena. A pozoroval jsem, jak má „bezmasá“ přítelkyně, která si k nám přisedla s miskou jakéhosi zrní, pěkně pošilhává po tom, jak si přímo z prkénka odkrajujeme tu vonící dobrotu s chřupavou kůrčičkou. Dokonce se dovolila, jestli by si mohla vzít trochu křenu!

A pak to přišlo. Probudil jsem se a zjistil, že je postel vedle mne prázdná. Vešel jsem do kuchyně. Zcela potmě tam kdosi seděl u stolu. „Nerozsvěcuj, prosím,“ ozvalo se přes evidentně plná ústečka. Jak jsem se pomalu rozkoukával, zahlédl jsem lesknoucí se bradu a vykulené oči. Má milá držela v jedné ruce napůl ohlodanou kost a v druhé půl bochníku chleba okousaného jak od myší. Tvářila se jako puberťák nachytaný při masturbaci. A pak jsme se oba rozchechtali. Od té doby jsme vařili na střídačku. Ona své zdravé dobroty a já své dobroty nezdravé.

Jen co jsme si to takhle hezky pěkně zavedli, doznala se má milá, že není až tak úplně v rozvodovém řízení, jak deklarovala, jako že se jí spíše vrátí manžel z mise. Ale to se prostě stává. Podmínil jsem její dobrovolné předání podmínkou, že manželovi pořádně uvaří. Dostalo se mi kladné odpovědi. A tak si má odstupující přítelkyně před předáním manželovi ještě cvičně pod mým dozorem a v mé troubě upekla dvě vepřová kolena, jedno zabalila pro svého bojovníka do alobalu, dala mi poslední mastnou pusu na tvář a pílila vítat vojenský speciál do Ruzyně.

Kdyby to byl magazín pro muže, poradil bych chlapům, aby se nenechali a zkrátka si ten kus krkovice nebo koleno alespoň občas upekli sami. Vždyť na tom nic není! Co však poradit ženám? Snad jen to, aby při svých stravovacích eskapádách nezapomínaly, že muž je živočich masožravý. A ne každý chlap půjde na večeři ke kamarádovi. Vždyť – jak to kolikrát voní z bytů svobodných a rozvedených sousedek! Tak si dejte bacha, aby vám některá z nich taky nenastrouhala mrkvičku!

A jak to máte doma vy? Jak přežívá váš masožravec vaše diety? Nebo je s vámi na zrní? Tomu nevěřím! Přesvědčte mne o tom na info@prozeny.cz!