Článek
Pár let jsem žila spokojeně, měla dobře placenou práci a zvykla si na určitý komfort, na ,,zadní vrátka“ jsem nemyslela, věřila jsem, že mít stále dobře placenou práci není problém, a proč bych tedy šetřila... Žiju jen jednou, tak ať to stojí za to.
Dostala jsem zajímavou nabídku
Pak přišla nabídka odjet pracovat do ciziny, dělala bych práci, která je zároveň mým koníčkem, lépe placená než má dosavadní a ještě bych se lépe naučila cizí jazyk. Řekla jsem si, proč této možnosti nevyužít - podmínky byly úžasné - náplní bude práce s koňmi, mohu si dovézt i svého vlastního koně, bydlení v hezkém bytě přímo u stáje, odpolední výuka angličtiny, příjemní lidé, třeba i něco našetřím a získám nové zkušenosti.
A tak jsem dala výpověď ze současné práce a vydala se na cestu. První tři měsíce bylo vše skvělé a bezproblémové, rozhodla jsem se tedy dovézt si do ,,svého nového domova“ i svou kobylku. Přeprava nebyla zrovna nejlevnější záležitostí, a tak jsem byla nucena půjčit si ne zrovna malou částku, pár dní před příjezdem kobylky se však změnily podmínky a já musela ještě pronajmout svou louku pro kobylku a postavit jí přístřešek - tedy další zadlužení.
Zaměstnavatel mě zneužíval
Jelikož si asi moji zaměstnavatelé mysleli, že když jsem se tak zadlužila, budu nucena zůstat za jakýchkoli podmínek a splácet dluhy, má pracovní náplň a podmínky spolupráce se začaly celkem rychle měnit. Nebyl čas na nic jiného než na práci. A tak jsem se po dalších třech měsících rozhodla, že takhle to dál nejde. Skončila jsem, byla jsem nucena svou kobylku darovat, protože finance na její cestu zpět už prostě nebyly ani nebylo možné si půjčit další peníze, a odjela zpátkyt domů. Je to již rok a půl, přišla jsem o koně a stále splácím své dluhy za svou naivitu a důvěřivost. A ještě dlouho budu.
