Hlavní obsah

Editorial: Horká novinka? Stárneme. Všichni

Foto: Jakub Jurdič

Věk nejsou jen čísla. Je to i spousta bolestí! Kloubů, zad a tak...Foto: Jakub Jurdič

Reklama

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Září je šeredný měsíc. Začíná být zima, kolem umírají lidé, ostatní jsou nemocní a člověk si čím dál uvědomuje, jak se mu letokruhy ozývají v kostech. Mám pro vás novinku: stárneme.

Článek

Už zítra si u nás budete moct přečíst článek o tom, jak zamaskovat projevy stárnutí bez plastické operace. Vizuálně, samozřejmě. Injekce tu a tam, nitě zase trochu jinam, a ten, kdo po omlazení touží, má to, co chtěl. Stárnutí vnitřní se ovšem maskuje mnohem hůř...

A tak jsem ve světle různých odpočinkových článků, které hlavně po facebooku kolují, zkusil sestavit svůj vlastní žebříček. Jak já pozoruju na sobě, že stárnu. Možná se v něm také najdete.

Když se vidím s kamarádkami po pár měsících, jedna z mých prvních otázek je, jestli už jsou/plánují být brzy těhotné. Protože už mají zmeškáno a protože jim jejich vaječníky stárnou, opotřebovávají se. A pak může být pozdě, že...

Dívat se v pátek na televizi a pak jít spát vlastně není vůbec špatný program. Nic, za co se člověk má stydět. Fungování ve stylu hesla Kdo nespí, nezaspí by moje tělo asi neuneslo. Jo a víkend bez mobilu a internetu mi přijde jako moc fajn věc.

Sleduju počasí. Kolik má být dnes, zítra, o víkendu. Máme doma digitální teploměr a opravdu jsem se na něj začal dívat.

A ještě k počasí: změna tlaku, a hlavně ty úplňky. Bolest hlavy, čumákování do stropu. To důvěrně znám...

Vím, kolik si musím platit, abych měl vůbec důchod. Když bůh třeba dá.

Sleduju Výměnu manželek a nutím ostatní, aby se o tom se mnou bavili. A představuju si, jak bych tam asi vypadal já. A už v předstihu se připravuju na to, jak dlouho bych předtím musel doma uklízet, abych si neudělal ostudu.

Vím, kolik stojí dlažba do předsíně, jaký je rozdíl mezi vodným a stočným, a myslím na to, že jednou budu litovat, že jsme si dali do baráku schody.

Občas si myslím, že citáty, co na facebooku sdílejí lidé v koncích, dávají smysl.

Kývu u článků typu 356 věcí, kterých litují lidé na smrtelném lůžku, a říkám si, že s tím taky musím něco udělat. To je ale taky všechno.

Když doma tajně tancuju na Bailando před zrcadlem, bolí mě záda i druhý den. A kyčel.

Čtu detektivky a mám peněženku plnou věrnostních kartiček.

A jak to máte vy? Co děláte teď, i když jste si jako mladí říkali, že to nikdy dělat nebudete?

Reklama

Načítám