Hlavní obsah

Eva Bachmannová: Kašlu na Valentýna. Anebo ne?

Foto: Mona Martinů

Tak jak?! Slavit, nebo neslavit?

Všichni víme, že je to jen šikovný marketingový tah, který můžeme ignorovat. Bohužel to skoro nejde, protože obchodníci používají zbraně silného kalibru. Růžová srdíčka a kudrlinky teď visí skoro všude a volají: „Kup si mě, udělej miláčkovi radost, nezapomeň na svatého Valentýna!“

Článek

Trochu mě děsí, co všechno se dá prezentovat jako valentýnský dárek. Slipy s roztomilým zvířátkem, ponožky s žertovným nápisem, puntíkovaná podprsenka, růžový medvěd s nápisem I love you, bonboniéra ve tvaru srdce, plyšová pouta určená k erotickým hrátkám. A včera jsem viděla marcipánový penis. Ležel v regálku vedle marcipánových prsou. Popravdě mě to ani nezarazilo.

Víte, co je na Valentýnovi úplně nejlepší? Že ho drtivá většina z nás neslaví, ale někde v koutku duše malinko doufá, že si drahá polovička přece jen vzpomene a vytasí se s originálním valentýnským dárkem. Pro jistotu taky koupíme nějaký ten roztomilý narůžovělý předmět a vyčkáváme. Chudák drahá polovička, která brala vaše prohlášení: „Valentýn je blbost!“ vážně. „Stalo se ti něco? Jsi taková smutná?“ Jistě chápete, že je (zejména pro muže) záhadou, proč po něm házíte vražedné (případně smutné) oči.

Já vyčkávat rozhodně nebudu. Na férovku raději už v pondělí drahému oznámím, že je zítra Valentýn, a když už ho vymysleli, tak si ho prostě užijeme. Zakážu mu nákup předražených ovadlých růží, naopak doporučím nákup růžového vína. Bojím se sama sebe, že v obchodě s „roztomilými“ dárky vyměknu a koupím nějakou tu hrůznost.

Přes víkend si sepíšu seznam všech přátel, na které mi během roku zbývá méně času, než bych si přála. To budou koukat, až jim na svatého Valentýna zavolám! Valentýn to unese, není tu jen pro zamilované.

Od rána se budu na všechny hezky usmívat a budu šíleně pozitivní. Udělám si prostě takové zamilované růžové úterý! Už se na toho Valentýna začínám skoro těšit! Výborná nálada mi vydrží určitě až do večera, který bude nabitý romantikou.

Doufám, že se v úterý ráno neprobudím se zarudlým pupínkem uprostřed čela, že nebude narvané metro, že mě nikdo nepředběhne ve frontě u pokladny. Že mě v práci nenaštve halda neodkladných úkolů, kvůli kterým budu muset zůstat v kanceláři o dvě hodiny déle. Tím pádem dorazím domů otrávená, hladová, bez dárku, a ten pupínek bude strašně hnusnej. A žádný růže! Já vím, že jsem je zakázala, ale v koutku duše jsem tak trochu doufala…

Tak takhle to nesmí dopadnout. Kašlu na Valentýna! Kamarádkám zavolám o víkendu, dobrou náladu už mám, v práci se nenechám ničím vyvést z míry. Cestou z práce si koupím něco na zub a růže za nevalentýnskou cenu. Sama sobě pro radost. Jak dopadne večer, to netuším, ale růžové víno se už chladí.

Nevyžehlená halda prádla v každém případě počká. Třeba do Valentýna. Jdete do toho se mnou?

ynezorPumanzeSaNyknalC