Hlavní obsah

Eva Bachmannová: Řešíte doma záchodové prkénko?

Foto: Mona Martinů

Přestaňte se hádat o prkotinách, na světě je tolik důležitějších věcí!

27. 4. 2012

My lidé to máme na světě hrozně složité. Respektive si ten život složitý děláme. Řešíme moc často zbytečnosti, hádáme se kvůli nesmyslům a maličkostem, nad kterými by třeba takový pes mávl rukou. Tlapkou. Vezměte si třeba takový obyčejný úkon, jako je jít na záchod. Pes potřebuje jenom patník.

Článek

My potřebujeme splachovací záchod, měkounký toaletní papír, osvěžovač vzduchu, štětku, někdo i časopisy, aby mu úkon utíkal. Vypadá to jako idyla, ale sami jistě víte, že se kvůli záchodu hrozně často hádáme. Sklápět, nesklápět, sedět, nepokapat prkénko, koupit včas toaletní papír, navíc ten správný. „To nemůžeš aspoň jednou sklopit prkénko?“ A problém je na světě.

Moje babička s dědou záchodové prkénko rozhodně neřešili. Na venkově měli kadibudku bez prkénka. A taky měli dost práce se zahradou, králíky, spravováním plotu nebo výchovou vnoučat, takže na debaty o smyslu prkének fakt čas neměli.

Záchodové prkénko patří do stejné kategorie „problémů“ jako odlišný názor na vymačkávání zubní pasty z tuby, vlasy v umyvadle, drobky na kuchyňské lince a chybějící pytel na odpadky v koši (na to jsem expert!). Jsou to maličkosti, nad kterými bychom měli mávnout rukou.

Já záchodové prkénko doma neřeším. Když je nahoře, dám ho dolů. Nakonec, ON ho musí dát nahoru! Takže je to fifty fifty. Tedy pokud partnera nepřesvědčíte o tom, že pozice vsedě není degradací mužství, ale poměrně pohodlný způsob, jak se vyčurat. A navíc tak konečně pochopí, proč nám to na záchodě trvá prostě déle! Než se člověk vysouká a nasouká…

Včera mi kamarádka přednášela přímo referát o tom, jak je ten její poklad naprosto nemožný, protože prostě ne a ne a nesklápí. Po pár větách jsem přestala vnímat a zaposlouchala se do rozhovoru, který se odehrával za mými zády. Seděly jsme na Vyšehradě v zahradní restauraci plné mladých a zamilovaných. Dvojice za mnou se dohadovala o tom, kde si dají příští rande. Tam to nejde, tam je to špatně, tam se nedá dojet… Samý problém! Nevydržela jsem a otočila se (nenápadně!). Oba seděli na vozíku (na Vyšehradě je mimo soch a chrámu taky Jedličkův ústav), drželi se za ruce a hrozně krásně se na sebe dívali.

Kamarádka si všimla, kam se dívám a lamentaci o záchodovém prkénku zastavila během okamžiku.

„To máme ale houby starosti, viď?“ Jo, máme!

Až vás příště vytočí nesklopené záchodové prkénko, berte to alespoň trochu s nadhledem. Stačí jeden malý pohyb a je po problému. Jiné se tak jednoduše vyřešit nedají.

Přeji vám i sobě, abychom si nekazili dny zbytečným lamentováním. Smějte se. Úsměvů není nikdy dost. Neusmát se za celý den na nikoho je zločin.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.