Článek
Absolvovala jsem vánoční večírek, navštívila vánoční trhy, zapálila poslední svíčku na adventním věnci. Dárky nosí Ježíšek a cukroví nejím, tudíž ani nepeču. Uznávám, že oproti většině žen mám s přípravou té pravé vánoční atmosféry méně starostí a stresu. Ale nálada nikde.
Dneska se loučíme s Václavem Havlem. Možná právě jeho odchod může za tu moji nostalgii. Znovu jsem si uvědomila, jak křehké je štěstí. Třeba právě dnes budeme někomu třást pravicí a přát mu „šťastné a veselé Vánoce“.
V nákupních centrech i na ulicích potkávám uštvané a povětšinou zamračené obličeje. Honba za dárky, honba za jídlem, honba za plným nákupním košem. Nepopírám, že si o Vánocích ráda dám dobré jídlo a že mě potěší maličkost pod stromečkem, ale čeho je moc, toho je prostě příliš. Místo příjemného posezení s nejbližšími se vánoční svátky zvrhly do štvanice. Nespočítám, kolikrát jsem letos slyšela povzdychnutí „Už aby to bylo za námi!“ Tohle že mají být ty šťastné a veselé dny?
Zkusme se alespoň dneska na chvíli zastavit. V pravé poledne uctíme minutou ticha odchod člověka, kterého většina z nás osobně neznala. Odpoledne už budeme zase lítat po obchodech a nadávat na dlouhé fronty a hubené kapry v kádích. Až budete mít nákupy v lednici a ve sklepě najdete stojan na stromeček, sedněte si a zahrajte si hru na vánoční rozjímání.
Potřebujete k tomu jen sami sebe. Začněte myslet na ty, které máte rádi a v duchu poděkujte osudu, že je můžete potkávat a že jsou zdraví. Není to samozřejmost, je to nejlepší vánoční dárek. Zavzpomínejte na to, co hezkého jste prožili se svými partnery, rodinou, kamarády.
Heleďte, já vím, že to zní jak z publikace „Buďte na sebe hodní“, ale já to tak opravdu mám. Vážím si každé chvíle, kterou trávím s rodinou nebo přáteli. Věřím, že vy taky. Ale ruku na srdce, taky vám občas rupnou nervy, a jste protivní, hádaví a tak trochu zlí? Já tedy ano, ale pak je mi to moc líto.
Rozhodla jsem se být strašlivě hodná. V poledne si vzpomenu na Václava Havla, budu držet palce paní Dagmar Havlové, aby ten stres minulých dní co nejdříve překonala, budu se těšit na rodiče a bratrovu rodinu u stromečku, budu se na všechny usmívat a o Vánocích navštívím co největší počet přátel, abych jim popřála opravdu veselé svátky.
Poděkuji v duchu osudu (nebo Ježíškovi?) za to, že mi nadělil docela velkou náruč štěstí a že mám kolem sebe spoustu fajn lidí.
Tak se nezlobte, že to dneska nebylo o mužích!
Přeju Vám krásné Vánoce, čas na rozjímání, čas na vzpomínání, čas na lásku a milování. A pochopitelně i na ty dárky!
