Hlavní obsah

Eva Bachmannová: Smutné, smutné Vánoce

Foto: Mona Martinů

Nostalgii a vzpomínání se na Vánoce nevyhneme

Těšila jsem se, že si tu s vámi dnes poklábosím o veselých vánočních historkách, ať už s muži nebo bez nich. Nějak mi to ale nejde. Pořád se nemůžu naladit na tu správnou vánoční vlnu.

Článek

Absolvovala jsem vánoční večírek, navštívila vánoční trhy, zapálila poslední svíčku na adventním věnci. Dárky nosí Ježíšek a cukroví nejím, tudíž ani nepeču. Uznávám, že oproti většině žen mám s přípravou té pravé vánoční atmosféry méně starostí a stresu. Ale nálada nikde.

Dneska se loučíme s Václavem Havlem. Možná právě jeho odchod může za tu moji nostalgii. Znovu jsem si uvědomila, jak křehké je štěstí. Třeba právě dnes budeme někomu třást pravicí a přát mu „šťastné a veselé Vánoce“.

V nákupních centrech i na ulicích potkávám uštvané a povětšinou zamračené obličeje. Honba za dárky, honba za jídlem, honba za plným nákupním košem. Nepopírám, že si o Vánocích ráda dám dobré jídlo a že mě potěší maličkost pod stromečkem, ale čeho je moc, toho je prostě příliš. Místo příjemného posezení s nejbližšími se vánoční svátky zvrhly do štvanice. Nespočítám, kolikrát jsem letos slyšela povzdychnutí „Už aby to bylo za námi!“ Tohle že mají být ty šťastné a veselé dny?

Zkusme se alespoň dneska na chvíli zastavit. V pravé poledne uctíme minutou ticha odchod člověka, kterého většina z nás osobně neznala. Odpoledne už budeme zase lítat po obchodech a nadávat na dlouhé fronty a hubené kapry v kádích. Až budete mít nákupy v lednici a ve sklepě najdete stojan na stromeček, sedněte si a zahrajte si hru na vánoční rozjímání.

Potřebujete k tomu jen sami sebe. Začněte myslet na ty, které máte rádi a v duchu poděkujte osudu, že je můžete potkávat a že jsou zdraví. Není to samozřejmost, je to nejlepší vánoční dárek. Zavzpomínejte na to, co hezkého jste prožili se svými partnery, rodinou, kamarády.

Heleďte, já vím, že to zní jak z publikace „Buďte na sebe hodní“, ale já to tak opravdu mám. Vážím si každé chvíle, kterou trávím s rodinou nebo přáteli. Věřím, že vy taky. Ale ruku na srdce, taky vám občas rupnou nervy, a jste protivní, hádaví a tak trochu zlí? Já tedy ano, ale pak je mi to moc líto.

Rozhodla jsem se být strašlivě hodná. V poledne si vzpomenu na Václava Havla, budu držet palce paní Dagmar Havlové, aby ten stres minulých dní co nejdříve překonala, budu se těšit na rodiče a bratrovu rodinu u stromečku, budu se na všechny usmívat a o Vánocích navštívím co největší počet přátel, abych jim popřála opravdu veselé svátky.

Poděkuji v duchu osudu (nebo Ježíškovi?) za to, že mi nadělil docela velkou náruč štěstí a že mám kolem sebe spoustu fajn lidí.

Tak se nezlobte, že to dneska nebylo o mužích!

Přeju Vám krásné Vánoce, čas na rozjímání, čas na vzpomínání, čas na lásku a milování. A pochopitelně i na ty dárky!

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama