Hlavní obsah

Eva Bachmannová: Žárlíte? Tak si zajděte ke kadeřníkovi!

Foto: Mona Martinů

Žárlivost je příšera, která číhá na každého z nás

Nevím, jak si představujete žárlivost vy, ale já ji vidím jako kouli zeleného slizu s poťouchlým úsměvem a zahmouřenýma očima. Sedí v koutě, sleduje nás a trpělivě čeká na naše první zaváhání. A pak nás oslizne.

Článek

Myslím si, že žárlivost je takovým indikátorem našeho nedostatečného sebevědomí. Všimněte si, že zdravě sebevědomí lidé (prosím nezaměňovat s arogantními pitomci) se s problémem žárlivosti potýkají mnohem méně. Nežárlí na úspěch druhých, naopak je motivuje. Ať už v rovině soukromé nebo pracovní.

Jedna má přítelkyně si žárlivost vyloženě užívala. Žila pár měsíců s chorobným žárlivcem. Jeho žárlivost považovala za projev oddanosti a nezměrné lásky. „Víš, on mě musí hrozně milovat, zajímá ho každá podrobnost. Kde jsem byla, jestli jsem se někomu líbila a co jsem měla na sobě!“ Velká láska skončila poté, kdy musela týden maskovat monokly pod slunečními brýlemi. Možná máte taky takovou kamarádku.

Já jsem z žárlivosti udeřila naopak muže. V mateřské školce. Měla jsem moc ráda soudružku učitelku Beranovou a ona měla ráda mě. A pak přišel ON. Omotal si ji kolem prstu. Týden jsem to snášela a mohla se žárlivostí ukousat. A pak mu MOJE soudružka (bože, to zní hrozně) dovolila, aby si jako první vybral hračku na odpoledne. A on sáhl po maňáskovi králíčkovi, který byl vždycky můj! Dostal jím do hlavy. Bolelo to asi dost, protože králík měl hlavu nacpanou pilinami k prasknutí!

V dospělosti mi to za chlapečka ze školky vrátilo několik mužů. Zažila jsem žárlivost roztomilou a snesitelnou, ale taky žárlivost, která přerostla do drobného fyzického napadení (pomsta byla sladká, ale to si nechám pro sebe).

Můj nejoblíbenější žárlivec se jmenoval Karel. Nesnesl pomyšlení, že bych strávila víkend s partou lidí z práce. Argumenty typu: „To je ale pracovní víkend, říká se mu teambuilding, víš?“ absolutně nechápal. V neděli večer po návratu jsem ve svém pronajatém bytě nenašla většinu nábytku. Karel ho vystěhoval na balkon. Naštěstí pod ním jako Romeo stál a čekal. Zbytek večera stěhoval z lásky nábytek zpátky. A bylo po lásce.

Často slýchám názor, že bez žárlivosti není vztah úplný. Že pokud na vás partner alespoň maličko nežárlí, nemá vás dostatečně rád. Blbost! Víc si cením důvěry a tolerance. Jak vysoko si posadíme laťku důvěry, co jsme a už vůbec nejsme schopni tolerovat, je jen naše volba.

Pokud žárlíte na kolegyni, že se jí všechno daří, inspirujte se jí. Pokud žárlíte na kamarády vašeho partnera, protože tráví volný čas raději s nimi, změňte zažitý stereotyp a překvapte ho nějakou novou aktivitou. Jestli ve vás hlodá červík pochybností, že je vám nevěrný, udělejte něco sama pro sebe. Kadeřník, masáž, jazykový kurz – cokoli vám zvedne sebevědomí. Vy jste přece ta nejdůležitější osoba na světě!

Ať se vám ve vztahu kráčí jako po tanečním parketu. A když vám partner dupne na nohu, promiňte mu. Odpouštění je větším důkazem lásky než žárlivost.

ynezorPumanzeSaNyknalC