Hlavní obsah

Eva Marvan: Já prostě bez chlapa grilovat nemůžu!

Foto: Mona Martinů

Proč se grilování bez mužů neobejde?

Miluju žhavé letní večery. Zejména, když se ten žár line z rozpáleného grilu, vzduchem se nesou libé vůně a všechno nasvědčuje tomu, že mi za pár minut přistane na talíři lahodná mana. Grilování k létu prostě patří! Stejně tak, jako  ke grilování patří muži.

Článek

Jsou to totiž muži, kteří z poměrně jednoduché trojčlenky „dřevěné uhlí – oheň – maso“ dokážou vyrobit neuvěřitelně zábavnou adrenalinovou záležitost.

Nedávno jsem absolvovala čistě dámskou jízdu spojenou s grilováním. V hodinu H jedna z nás udělala tři druhy salátu, druhá nakrájela pečivo, třetí naložila maso a čtvrtá šla zapálit gril. O několik okamžiků později jsme seděly kolem stolu, pochutnávaly si, klábosily… Ale něco mi hrozně moc chybělo. Ten báječný mužský chaos.

„Miláčku, jdu připravit to grilování! Zatím relaxuj!“ Mistr grilu s nadšeným pohledem lovce odchází na zahradu vykonat tu nejdůležitější práci. Zapálit gril. Mám tedy čas na relaxaci respektive dokončení těch zbytných úkonů (naložit maso, vyrobit zeleninové špízy, mísu salátu, nakrájet bagetu, připravit talíře, příbory, skleničky, ubrousky…).

Z okna vidím, jak se pán grilu pokouší donutit dřevěné uhlí k akci. Čekám. Nezklamal. „Ono to dneska nějak nechce chytit!“ Snad ho napadne zkusit podpalovač. „Miláčku, asi zkusím podpalovač, neva?“ Neva! Kamarádi dorazí už za dvacet minut. Trocha chemie nás nezabije. „Hele, nevíš, kam jsem dal minule ten podpalovač?“ Vím. Nádech, výdech a s úsměvem naviguji mistra grilu do garáže.

O pár minut později moji pozornost upoutá bílá mlha a obrys postavy zuřivě máchající rukama. Asi pověstný rituální tanec pravěkých lovců. „Hrozně to kouří!“ A smrdí a nehřeje. Kamarádi zvoní. Zbožňuju tuhle báječnou grilovací atmosféru.

Pod záminkou nutné pomoci v kuchyni transportuji ženskou část návštěvy do kuchyně. Muži odcházejí bojovat s kouřem. Víme, že se jim nakonec dřevěné uhlí vzdá! Takže máme klid na skleničku sektu a holčičí řeči.

„Tak, holky! Můžeme grilovat! Všechno zařídíme, nemusíte se starat vůbec o nic!“ Miluju pohled na ty nadšené mužské tváře. Stůl je prostřený, maso se začíná škvířit, na zahradě zavládla pohoda a v puse se začínají sbíhat sliny. Pán grilu A: „Jauvajs, jsem se spálil o rošt!“ Pán grilu B: „Polej to pivem!“ Pán grilu C: „Tak to si rovnou ťuknem, klucí!“

Ale dočkali jsme se. Všichni a všechny. Chuťové pohárky dostaly zabrat! Spokojení klábosíme pod jabloní, dřevěné uhlí po nás hází poslední žhavé pohledy. Na stole vyrostly prapodivné útvary z talířů, kostí, ubrousků a rozpatlaných zbytků čehosi. Zase jedno grilování za námi. Čekám na TU větu.

„Miláčku, víš, co mám rád na grilování? Že se o všechno postaráme s klukama sami!“

Nezabiju ho. Ani jeho kamarády. Bez mužů by to grilování byla totiž děsná nuda. A nuda rozhodně k létu nepatří.

ynezorPumanzeSaNyknalC