Článek
Minulý týden jsem se vydala rozpálenými ulicemi Prahy do nejmenovaných lázní na břehu Vltavy. I s vědomím, že než tam dolezu, zhynu vedrem. Ale je to ta nejlepší pražská letní scéna, kterou znám. Vůně klobás a vosy, které skáčou šipky do kelímků s limonádou.
A hlavně muži a ženy! Ti i ty mě baví nejvíc. Stačí ležet a pozorovat cvrkot.
Jsou tu muži lovci! Hora svalů, tetování, značkové plavky. Zlatý řetěz na býčí šíji. Vlasový porost většinou na jedničku. V ruce klíčky od auta s logem automobilky, která vyrábí nadupaná auta. Obvykle chodí ve dvojicích, jen tak lze totiž vést dialog slyšitelný v okruhu 5 metrů: „Hele, a pak jsem, vole, udělal byznys za mega, chápeš, vole, bylo to hustý!“
Chápu, že musí být unavení, vždyť tihle muži nemají u vody chvíli klidu. Musí kroužit podél barů s drahými koktejly. Šance, že svou oběť naleznou právě tady, je větší než u stánku s buřtem a pivem. Pokud v zorném úhlu zaznamenají dvojici atraktivních kamarádek, vypnou hruď, zatáhnou břišní pekáč…. Je to fuška být lovcem!
Jsou tu muži výstavní. To jsou ti, kteří potřebují publikum a proud vody ze sprchy. Já pod tutéž sprchu vstupuji pouze ve chvíli největšího zoufalství, nechám na sebe vyplivnout ledový proud vody, zařvu: „Íííííí, je to ledovýýý!“ a prchám (důstojným krokem) zpět na deku. Nikoli tak však muž výstavní. Na jednoho zírám už asi 5 minut. Spolu s vysušenými spoluobčany, kteří chtěli udělat taky jenom to íííííííí. Fronta u sprchy roste a stárnoucí seladon rozvíjí pod sprchou hru svalů do takové míry, že by záviděl i Arnold Schwarzenegger. Budou asi tak stejně staří. Věřím ale, že Arnold už nenosí plavky vykrojené nad kyčle a vzadu… Ježiškote.
U vody se vyskytují pochopitelně také muži normální. Puberťáci s letními láskami, tatínkové s dětmi, milenecké dvojice, manželé. Na všechny tyhle muže se dívám ráda, protože si pobyt u vody fakt užívají. Čtou si, mastí karty nebo zachraňují ratolesti od pádu do fontány.
A podobně to je u vody i s ženským živlem.
Vyskytují se tu lovičky suchozemské. Většinou se jedná o blonďatá dlouhonohá stvoření s opálenými štíhlými těly. Bílé plavky. Dřeváčky na podpatku. Mají dokonalý make-up a sprše se vyhýbají zdaleka. Ve stínu barových deštníků čekají s koktejlem na svou příležitost. Však on nějaký ten lovec dorazí!
Pak jsou tu lovičky vodní až výstavní. Barva vlasů nerozhoduje. Hlavní roli hrají miniaturní plavky, nejčastěji jen jejich spodní díl. Vysportovaná těla. Pod sprchou se slastně protahují tak dlouho, dokud se většina pánského osazenstva v dohledu neotočí preventivně na břicho a ženy je nepropíchnou pohledem zabijáka.
Ženy normální poznáte podle toho, že se vyskytují v blízkosti normálních mužů. Nebo jsou to kamarádky, které probírají život a nevnímají svět kolem. Maminky, které neúnavně loví gumový míč z vody.
A nakonec ženy pozorovatelky. Tak dlouho pozorují dění kolem, až večer skučí bolestí. Víte, jak bolí spálená kůže na zádech? Já už jo. Dobře mi tak. Nevím, čím budu u vody příště! Do lovičky suchozemské mi chybí asi 20 centimetrů na výšku a přebývá něco málo na šířku, lovičku vodní bych nezvládla nejen kvůli teplotě vody.
Takže půjdu za normální ženu! Už se těším, až vyrazím k vodě s kamarádkou a budeme si užívat zbytku léta. A pozorovat budu jenom oblohu nade mnou.
A jen občas po očku zkontroluji, co se děje na dekách, u barů a pod sprchou. Třeba se tam potkáme. Nosím oranžové plavky a pod sprchou pištím. Hezký zbytek léta! Nejlépe s tím vaším mužem.
