Článek
Přátelství mezi mužem a ženou je prostě jen sex odložený na později. A pokud k němu nedojde v rozumném časovém horizontu, začne přátelství velmi pravděpodobně ztrácet na intenzitě. Na začátku každého vztahu (i přátelského) musí přeskočit ona pověstná jiskra a ta nevydrží hořet nekonečně dlouho.
Věřím na přátelství mezi mužem a ženou, které už za sebou sexuální zkušenost má. Myslím tu vzájemnou! Pokud jsou oba „kamarádi“ svobodní a bez závazků, obvykle se z přátel stanou partneři (a po letech zase třeba kamarádi :o)). No, a když úplně svobodní nejsou, tak je to trochu boj svědomí a zodpovědnosti. A mlčení. Pokud oba mozky zvítězí nad výbuchem hormonů, má takové přátelství šanci na přežití. Několik jich znám.
Probíraly jsme tohle téma nedávno s kamarádkou nad šálkem kávy. Hrozně (ale fakt hrozně) jsem ji vytočila. „To nemyslíš vážně! Sex v přátelství mezi mužem a ženou nehraje absolutně roli! Podívej se na mě! Vždyť se s Pavlem kamarádím už od školy, a to je 30 let!“ Podotýkám, že kamarádka je vdaná matka zralého věku.
Začala jsem se smát! „Nevěřím ti, že jste spolu něco neměli!“ „No, ale je to dávno a bylo to jenom jednou!“ Tak to je tedy argument: Bylo to dávno a jenom jednou! Ale přátelství s Pavlem jim fakt drží! Mám ale takový neodbytný pocit, že manžel kamarádky z tohoto přátelství tak nadšený není.
Docela dlouho jsem žila v domnění, že někteří muži vás opravdu chtějí za kamarádku. Prostě si jen tak pokecat, vyrazit do divadla, na večeři, na lyže. A ono to fakt nefungovalo. Spálila jsem se mockrát. Ze všeho nejvíc nesnáším okamžik, kdy se na vás doposud skvělý kamarád začne tak nějak divně dívat, ruka šmátralka se blíží, vám se buď udělá špatně anebo dostanete záchvat smíchu. A je po přátelství. Ješitnost je potvora.
Nedávno jsem potkala po patnácti letech bývalého kolegu. „Nazdááár, to je náhoda, jak se máš?“ Zalezli jsme do první kavárny a ponořili se do vzpomínek. Báječné odpoledne to bylo. Druhý den mě pozval na oběd. Proč ne? Měla jsem sice pocit, že jsme probrali minulost i současnost poměrně zevrubně, ale třeba si zase hezky popovídáme. Restaurant byl vskutku noblesní, jídlo delikátní a tak strašlivě drahé, že mi ani neklouzalo do krku. Nějak jsem začala tušit, co bude dál. „Mohl bych za tebou přijet na víkend na chalupu?“ Tak a je to venku. Nemohl! Za á jsi ženatý, za bé nejsi můj typ a za cé jsem trubka zase naletěla!
Kamarádství ženy a muže prostě neexistuje. Jeden citát praví: „Muž a žena mohou být přátelé až poté, co se spolu vyspí!“ A já tomu začínám věřit. Musím končit, jdu s jedním kamarádem na oběd.
