Hlavní obsah

Eva Marvan pro ProŽeny.cz: Bez mužů nemůžu!

Foto: Mona Martinů

Se sloupky Evy Marvan se budete na našich stránkách setkávat každý pátek

Chci napsat pár slov o sobě. Tedy slíbila jsem, že napíšu několik vět o tom, proč já, Eva Marvan, bez mužů být nemůžu. Pche! To bude hračka…Takže už půl hodiny hypnotizuji monitor, koukám z okna, kroutím se na židli a vypadám jako někdo, komu uletěly včely. Protože já to nevím!

Článek

Co vím s jistotou, je skutečnost, že jsem žena. Mám ráda sebe i svůj život, a pokud se mi do cesty připlete někdo, kdo mne bere takovou, jaká jsem, tak mám ráda i jeho. Fakt.

Muži se mi do cesty pletou od narození. Tátu mi naštěstí našla maminka, a zvládla to na výbornou. Oba se pak postarali o početí mého staršího bratra, a trefili se mi do vkusu! Za ostatní muže si už můžu sama.

Žádný učený z nebe nespadl, takže jsem takový věčný student mužských povah, postojů, vlastností, dovedností. A docela mě tohle samostudium baví. V mé imaginární škole pro poznávání mužů jsem absolvovala už nespočet předmětů a zkoušek. Někdy za jedna, občas to byl totální propadák.

Vyzkoušela jsem vztahy s velkým věkovým rozdílem – když je vám dvacet, působí na vás zralý čtyřicátník jako esence mužnosti a moudrosti. Nedávno jsem na jednu bývalou esenci narazila v baru a mohla se smíchy potrhat. Vždyť plácá blbosti, a ta kočička mu je baští!

Na škodu není ani vztah s mladším partnerem. V době, kdy moje vdané přítelkyně uvažovaly o nákupu nové kuchyňské linky, jsem se zmítala na rockových koncertech hodně alternativních skupin, kouřila (no jo, i trávu), lodičky jsem vyměnila za conversky a tvářila se fakt drsně.

Nemohla jsem odolat a vyzkoušela i manželství. Prostě mi najednou přišlo naprosto samozřejmé říct ANO jednomu bezva klukovi. A byla to moc fajn doba. Trochu jsem nedávala v tomhle předmětu pozor, takže se mi asi nepovede naplnit pohádkové „…a měli spolu kupu dětí a žili spolu šťastně až do smrti…“. Na kupu dětí jsme nějak zapomněli, a najednou bylo pozdě. Z tohoto předmětu v současné době propadám a na reparáty moc nevěřím.

Poprvé v životě bydlím sama. Těšila jsem se, jak si budu užívat uklizeného bytu. Koupím si konečně červenou sedací soupravu a na okenním parapetu bude hořet milion romantických svíček každý večer. Budu sedět v křesle a číst si knížku, pochopitelně ve stylovém župánku s pleťovou maskou na obličeji. A budu chodit cvičit a budu svou paní.

A taky to tak všechno je, abyste věděli. Ale protože lhát se nemá, musím se přiznat, že s těmi osamělými večery to nějak neklaplo. Je tu zase. Muž.

Konečně to mám! Bez mužů být nemůžu, protože by to byla hrozná nuda. A studovat se dá přece v každém věku!

ynezorPumanzeSaNyknalC