Článek
Hned po ukončení střední školy jsem začala pracovat v účtárně jedné banky. Náš kolektiv, to bylo sedm mužů a osm žen ve věku mezi 20 až 55 lety - kromě pár výjimek všichni zadaní.
Pracovní dny jsme prožívali v nudném stereotypu a nekonečném shonu. Často se stávalo, že bylo třeba zůstat přes čas pozdě do večera. K žádným flirtům mezi námi nedocházelo, ani nebyl čas. Jen někdy přišlo trochu rozptýlení v podobě nějaké žertovné příhody či hádky ze strany klientů - ale o tom psát nechci. Byla jsem mladičká, naivní, nezkušená a věřila jsem v opravdovou lásku. Asi proto mě tolik vyvedlo z rovnováhy, co se potom stalo.
Ten den jsem byla ráno v práci jako první. Hned po přezutí jsem musela na toaletu. Ale ouha, po spláchnutí voda v záchodové míse stoupla až po okraj a neodtékala. Zrovna dorazila naše šéfová, tak jsem ji na to upozornila a ta hned volala údržbáře. Začal obvyklý pracovní frmol. Za hodinu už byl záchod zase v provozu a já bych na celou záležitost zapomněla, kdyby si nás šéfová všechny hned po práci nesvolala k mimořádné schůzce.
Nejdřív zaraženě mlčela, jen se na nás celá rudá v obličeji dívala, nevěděla, jak začít. Potom nám s očima upřenýma k podlaze sdělila, že naše WC bylo ucpáno použitým prezervativem... Musel tam prý být už nějaký čas... Reakce byly různé, někteří jen vykulili oči, jiní se pochechtávali a někdo řekl: „To snad není pravda!“ Pak začalo hodinové kázání - už ani nevím o čem, protože jsem pořád musela myslet na to, co nám právě sdělila. Jen jsem zaslechla slova jako pracovní morálka, sexuální potřeby, okamžitá výpověď při přistižení atd.
Někde panuje dost uvolněná atmosféraFoto: shutterstock.com
Na týdny, které následovaly, si pamatuju přesně. O oné události jsme se moc nebavili, vše zdánlivě vypadalo jako dřív. Ale dobře jsem věděla, že tomu tak není. Když jsem se někdy uprostřed práce rozhlédla po ostatních, bylo vidět, jak si v nestřeženém okamžiku prohlíží jeden druhého a z výrazů obličejů se dalo vyčíst: „Je to ten a ta, nebo ta a ten?“ Já sama jsem byla dost otřesena a přemýšlela, kdo by to asi tak mohl být. Jestli třeba Irena, která tak básní o svém prý dokonalém muži. Nebo Petr, který má čtyři děti a za sebou dvacet let manželství. Iveta? Nedávno jí manžel daroval k narozeninám drahý šperk. Jarek? Má tak úžasně milou a starostlivou ženu a teď zrovna čekají druhé dítě. Bylo to k nesnesení, už jsem nevěřila ničemu a nikomu. Existuje vůbec pravá láska?
Asi po měsíci na mě zase vyšel přesčas. Zrovna jsem se chystala k odchodu a ještě jsem si šla umýt hrnek. Pomalu jsem otevřela dveře kanceláře, vyšla jsem na ztichlou chodbu opuštěné budovy a chtěla zahnout za roh, kde se nacházela kuchyňka.
A pak jsem je uviděla. V tmavém koutě pod schodištěm, kde byl skartovací stroj, stál Otakar a uklízečka zvaná sexbomba. Tiskli se k sobě, nic nevnímali a bylo vidět, že se líbají. Pomyslela jsem si: Tak do toho bych to nikdy neřekla! Náš Otík, kterému jsme tak říkali, protože se podobal Otíkovi z filmu Vesničko má středisková. Taková „tichá voda, co břehy mele“. Byl neprůbojný, tichý, nesmělý, vždycky se držel stranou v koutě.
Vrátila jsem se do kanceláře. Hrnek jsem nechala na stole špinavý a vyšla jsem domů zadním vchodem. Ráno jsem si pak dala dobrý pozor, abych nešla na záchod jako první. Čistě jen pro jistotu!
Máte také nějakou historku o sexu na pracovišti? Pojďte se přiznat na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.
