Článek
S vaším mužem, Michalem Zelenkou, jste nedávno oslavila společných třicet let. A to je mezi umělci něco opravdu výjimečného!
Náš život rozhodně není stereotyp a kvůli pracovnímu vytížení se vidíme méně. Což je nejdůležitější. Podle mého je stereotyp „zabiják" vztahů! Denně večeře doma, tepláky, kila navíc. Pak není divu, že si tatík najde mladší. Další zásadou je - velmi rychle si uvědomit, že toho chlapa nepředělám! Naopak, naučit se vedle něj žít, aniž by to nějak vadilo a brát ho i s těma jeho zlozvykama. Já tím, že jsem dělala vlastně pořád s chlapama, jsem si své sondy udělala celkem brzo. Finále je, že jsou všichni vlastně stejní! (smích) A naopak, ženy, které mají už ten svůj „papír" na muže, začnou vyvíjet snahu řídit jeho život a to je strašně špatně! Nevlastnit toho člověka, on je a bude jedinečná osobnost. Jako každý z nás.
Čím vás Michal Zelenka zaujal při vašem seznámení?
Já jsem holka z vesnice a setkání se Zelenkou bylo spíš ve znamení nesnášenlivosti. On byl prototyp arogantního, sebejistého Pražáka! Já k němu chodila na hodiny společenské výchovy. On byl uznávaný manažer a i když jsem mu nejprve oponovala, tak sama pod peřinou jsem mu pak dala za pravdu. Extrémní city jsou si blízké, a tak od té nesnášenlivosti to přešlo v lásku. A já se na něj můžu absolutně opravdu vždycky spolehnout! Ať se stane jakýkoliv průšvih v našem životě, tak se o sebe můžeme opřít a vydržíme všechny rány!
Petra Janů s Michalem ZelenkouFoto: Kateřina Petrůjová
Když je náhodou doma dusná nálada, jak na to, aby se zředila?
My to máme jednoduché. Já jsem Štír a introvert, teda byla, než jsem potkala Berana Zelenku. Ten naopak všechno řeší hned a velmi bouřlivě! Já to dřív v sobě dusila a postupem času se stalo to, že když začal on, tak já si dala ruce v bok a spustila taky! Pak se věci vyřeší rychle a je zase čistej stůl a můžete začít znova. Vřele doporučuju!
Vaši kariéru sleduji od konce sedmdesátých let. Byla jste skvělá rocková zpěvačka, zajímavý typ na té socialistické scéně. Začátky jste ale měla v kapela CK Vocal...
To je jednoduché. Oni totiž nastupovali do divadla Semafor v roce 1972 se mnou. Já byla angažovaná do hry Zuzana v lázni, což bylo leporelo oživlých obrazů starých mistrů. Po krátkém čase se ukázalo, že můžu zaskakovat i v jiných hrách, tak jednou to byla Bludička, pak zase v CK Vocalu. Nahrála jsem s nima LP Generace. Poté už začala moje samostatná kariéra.
Petra Janů byla vždycky tak trochu dračice a mám pocit, že je stále...
Ale jo, jsem pořád taková, akorát mám pár desítek let zkušeností. Užívám si to teď víc. Hlavně děkuju bohu, že můžu dělat stále práci, která je mým koníčkem!
