Hlavní obsah

Jak to vidí chlap: Přejeme si miminko, ale manžel už nevěří

Foto: Proxima Studio, Shutterstock.com

Paní Erika (34) touží po dítěti. Už čtyři roky se však nedaří, miminko nepřichází. Erika stále věří, manžel už však nechce další lékařské maratony podstoupit. Jak by ho přesvědčil Josef Hausmann?

Článek

Naše čtenářka Erika (34) si moc přeje rodinu. Několikrát už potratila a manžel ztratil víru. Proto na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz napsala tento dopis:

Vážený pane Hausmanne,

ráda bych vás poprosila o radu. S manželem jsme spolu 6 let, z toho 4 roky se snažíme o miminko - oba ho chceme, ale bohužel zatím se nám nedaří. Zkoušeli jsme to rok nejdřív přirozeně, leč neúspěšně, neboť jsme po různých vyšetřeních přišli na to, že mám rozhozený hormonální cyklus, a bylo nám doporučeno IVF. Měli jsme pět embryí, dvě se nevyvíjela, třikrát jsme o miminko přišli. Dvakrát do 12. týdne, jednou bohužel až v 18. týdnu těhotenství. Od této poslední ztráty je to půl roku, což je čas, kdy je možné se pokusit znovu, a to je právě kámen úrazu. Již nemáme žádná embryjka, ale manželovi se už nechce podstupovat další kolo, protože se již bojí věřit... Vždy se těšil a doufal, že to vyjde... Já si toho moc vážím a měla jsem to stejně, ale moc bych to chtěla zkusit ještě jednou, věřím, že to tentokrát vyjde a že budeme rodina. Prosím, jak ho mám „přesvědčit“, co byste dělal na mém místě? Děkuji moc za radu, Erika

Vážená paní Eriko,

popisujete drama, jehož vážnost si většina lidí neuvědomuje. Touhu zanechat po sobě potomstvo (třeba i nezvedené) máme uloženou v těch nejzákladnějších genech. Znám ovšem několik bezdětných manželských párů, kteří vzdor nepřízni nebes, spolu prožili krásný život.

Váš manžel je už asi unaven z věčných zklamání a bojí se dalších. Vysvětlit mu, že jeho to vlastně nic nestojí a veškerá tíha leží stejně na vás, jste už asi zkoušela. Psychický dopad každého Vašeho potratu je asi pro něj tak těžký, že už to nechce riskovat. O to smutnější je celá situace.

Vaše tělo z nějakých příčin plod neudrží potřebnou dobu. Já nemohu být moudřejší než lékařští odborníci, v jejichž péči se nacházíte. Eventualitu náhradní matky jste s nimi jistě prodiskutovali také, pořád zřejmě věříte v přirozenější chod věcí a tuto možnost odsouváte.

Váš manžel se zasekl na hořkém poznání, že dosavadním způsobem cesta nevede, a jiný způsob už není. Mohla byste ho ale přesvědčit, že nadělat si embrya do zásoby není žádná marnost, protože časem mohou nastat nové okolnosti – věda může přijít s novými poznatky, Vaše tělo může po nějaké době reagovat jinak, můžete se rozhoupat pro náhradní matku… Naděje pořád žije a vzdát se to může vždycky. Tuto argumentaci byste ještě mohla posílit tím, že změníte kliniku. Předpokládám, že svým lékařům důvěřujete a že dělají maximum. Ale na jiném pracovišti mohou mít třeba něco, co tady neměli, a hlavně: můžete (s pomocí lékaře) namluvit manželovi, že metoda nové kliniky stojí ještě za pokus. Když se do situace vnese nový prvek, vzniká i nová naděje – a tu Váš manžel potřebuje.

Ještě jedna věc – doufejme, že pro vás zbytečná. Jsou případy, že žena po rozvodu úspěšně použila embryo, aniž by se biologického otce ptala na souhlas. Vedlo to k složitým parentálním sporům, jejichž analýza nepatří do našeho krátkého sloupku. Pro její úplnost bychom museli otevřít rozsáhlou etickou kapitolu zvanou: Právo biologického otce podílet se na výchově svého dítěte a právo matky otci otcovství zatajit.

Kéž se těmto úvahám jednou s manželem společně zasmějete!

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama