Článek
Čtenářka Dita se našem chlapovi svěřila s problémem své nejlepší kamarádky. Má partnera, který se ovšem raději dívá na porno, než aby se vrhl na svou partnerku. Dokonce jí navrhl, aby si našla milence. Jak tohle vidí chlap?
Čtenářka Dita: „Před několika lety se má nejlepší kamarádka dala dohromady s mužem, byl celkem pohledný, schopný, šikovný, zamilovali se, vzali se, měli se rádi, až se objevil problém... V sexu jim to zpočátku docela klapalo, i když ,žádná divočina', jak se vyjádřila kamarádka. Postupně ale ztrácel o sex zájem, z původní frekvence dvakrát za týden klesla na jednou za týden a sestupná tendence pokračovala.
Kamarádka ztratila nervy a uhodila na něj. Prý žil předtím tak dlouho sám, zvykl si uspokojovat se pomocí porna, a navykl tomu natolik, že je to pro něj číslo jedna, sex v reálu druhořadou náhražkou, ke které se musí nutit. Sám jí dokonce v zoufalství navrhl, pokud hodně strádá, aby si našla milence, že to pochopí, hlavně ať ho neopouští, že ji miluje a nechce ztratit, a navíc, jsou tu dvě děti... V současné době jejich manželství prodělává těžkou krizi. Jak se na to díváte vy, co byste jí poradil?“
Vážená nejlepší kamarádko, ve svém obšírném líčení se takticky nezmiňujete o tom zásadním – nemá-li vaše kamarádka nadváhu. Docela bych se vsadil, že jo, když na ni na seznamovacím trhu zbyl takovýhle paběrek. Nevíme to ale jistě, a proto nezbývá než spekulovat obecně.
Z kontextu vyplývá, že jim je oběma něco přes třicet, tedy jsou v tom nejlepším „souložícím“ věku. Sezdali se dobrovolně, odpadá tedy argumentace nějakým vzájemným předem daným odporem.
Napsala jste, že původní frekvence sexu byla u nich – mladých milenců – dvakrát týdně. Už to mělo být vaší kamarádce podezřelé. Copak žije ve vzduchoprázdnu, aby nevěděla, co je normální? Co dělali v ostatní dny? Koukali na televizi? A pak – jednou za měsíc a „sestupná tendence dále pokračovala“. Kam, prosím vás? A proč to vaše přítelkyně řeší až po několika letech? To ten zlom u ní nastal, až když s ní místo jednou za rok přestal spát úplně? Že si toho vůbec všimla!
Každého hned napadne, že její muž je gay – nebyl by první, který se maskuje spokojeným heterosexuálním manželstvím s vlastními dětmi. Je tu však i jiné vysvětlení – je u něj extrémně rozvinutá touha po (alespoň virtuální) rozmanitosti sexuálních partnerek. V jisté míře má tuto touhu v genech každý chlap, ovšem má-li zájem na udržení manželství či vztahu, drží tuto touhu na uzdě, respektive podstupuje jistý kompromis mezi (reálným i virtuálním) podváděním manželky a stupněm, do kterého je ona schopna to nevidět či tolerovat.
Touha nebo pud, který se vymkne kontrole jejich nositele, se ale stává úchylkou nebezpečnou pro jeho okolí. Na tomto místě musím zdůraznit, že touha po rozmanitosti partnerek je natolik úzce orientovaná na dospělé ženy, že neohrožuje děti. Ty ohrožuje jiná diagnóza. Jeho úchylka ohrožuje pouze manželku – citovým a ekonomickým strádáním.
Jím navrhovaný kompromis – povolení ženě opatřit si milence – je absurdní. Svědčí o tom, že o ni nestojí a že ani neví, že o takové řešení nestojí ani žena. Z toho všeho by vyplývalo – pryč od něj. Problém ale je, co s dětmi. Ty tátu – i takovéhohle – potřebují jako sůl.
Podle MUDr. Plzáka je „manželství oběť ve jménu další generace“. Nejvyšším imperativem rodiče by tedy mělo být blaho jeho dětí. Obětovat však kvůli nim to jediné hezké – hladit a být pohlazen – co na tomto světě plném starostí a bolestí zbývá, se zdá i mně obětí neadekvátní, zvláště když se nějaký kompromis nalézt určitě dá.
Nejlepší by asi bylo rozejít se pokud možno v dobrém, aby se co nejméně zkalila porozvodová pseudorodina, v níž podle nějakých pravidel budou mít děti oba rodiče k dispozici i nadále. Půlnoční internetový masturbant ani skrytý gay nemusí ještě být špatný otec. Žádný nový chlapík v rodině děti nebude mít tak rád jako otec biologický, který navíc od „nového otce“ představuje pro děti statisticky tisíckrát menší nebezpečí.
Zdá se, že ten její „manžel“ zřejmě jinou rodinu už nezaloží, takže by se mohl dětem věnovat. Vaše kamarádka ať si pak na hlazení najde někoho pořádného – pokud ovšem moje podezření vyslovené v úvodu nebylo oprávněné. To má už ale naštěstí jednoduché řešení – změnit zlomek příjem/výdej tak, aby byl menší než jedna.
Kdyby se s tím nechtěla počítat (převod kalorií na jouly je ošidný), ať běhá deset km denně. Tím docílí ve jmenovateli dostatečně velkou hodnotu.
