Hlavní obsah

Jak vydržet s chlapem: Domácí práce. Kdo je bude dělat? 3

Foto: Thinkstock

A jak to chodí u vás?

3. kapitola – Rozdělovat práce na tzv. mužské a ženské je trapný přežitek, který v 21. století v civilizované společnosti nemá co dělat. Souhlasíte s tím? Pak jste pokroková holka. Ovšem doma budete mít nepořádek, nervy a hádky.

Článek

Rozhodně nehodlám prosazovat tezi, že muž je v péči o domácnost ztracený a zcela nepoužitelný, a tím obhajovat jeho vrozenou lenost. Ani ho podporovat v gaučinku a tvrdit, že je v pořádku, když se válí, zatímco ženská kolem něj krouží s hadrem jako satelit. Zvlášť když předtím coby novodobý šerpa dovláčela domů do čtvrtého patra bez výtahu balík kojeneckých vod, nákup na víkend a jen tak mimochodem měla po celou tu dobu na zádech v sedačce vaše dítě. Jen prosím o používání zdravého rozumu a vycházení z fyzických i osobnostních dispozic, které nám příroda nadělila. Neberte chlapům „koule“ a nepředělávejte je. Chlap je prostě jiný živočišný druh. Zkuste si to zapamatovat a ušetříte si spoustu nedorozumění, hádek i prolitých slz.

Galeje lásku nevzbudí

Péče o domácnost by měla být o nalezení rozumných a pro oba snesitelných kompromisů. Nikoli trest či prostředek mocenských her o to, kdo bude mít v páru navrch. Znám chlapíka, kterého žena nutila mýt okna a utírat prach, ačkoliv to bytostně nesnášel. Protože byl „podpantoflák" a na přímý odpor se nezmohl, po pravidelných sobotních galejích se vždy natruc vypravil do hospody, kde se sťal pod obraz a u půllitru se litoval, jak ho žena týrá a dusí. Běžně přitom skoro nepil, a když už, vystačil si s pár pivy. Po úklidu je ovšem „prokládal“ myslivcem. Stalo se z toho takové pravidlo, že když jsme viděli, co si Fanda objednává, celá hospoda se smála, že se u nich zrovna gruntovalo. Přitom Fanda nebyl úplně ztracený mužský, uměl opravit leccos, co se týkalo elektřiny nebo vody, a taky na zahradě byl vcelku použitelný. Kdyby jeho žena byla chytřejší, nešikanovala by ho s prachovkou v ruce, ale posílala by ho na práce, které by vykonával s menším odporem.

Už slyším, jak namítáte, kdo teda měl ta okna mýt a prach utírat? Chudák ženská? Co když zrovna tyhle dvě práce taky nenávidí a radši dělá něco jiného? To se má přemoct jen proto, že nosí sukni? Vůbec ne. Já říkám, pakliže by měla mít z toho podobnou obsesi jako její muž, má si na inkriminované práce sjednat pomoc. Z čeho se zaplatí? Tak třeba z těch peněz, které jinak propil „za tvrdé“ její muž, protože pivo mu po těch galejích nestačilo. Jednoduchá matematika, ne? A zvlášť když to chlapovi podáte s humorem a špetkou nadhledu, vezme to. Tomu věřte! Pokud se tedy nejedná o typ asociála, který je nevhodný pro jakékoliv párové soužití. Jak takového asociála poznat, dobře popsal Jan Zlatohlávek ve svém Průvodci Jak najít partnera: Zakázaní partneři, 14.

Cítíte se dobře jako služka?

Budu tedy věřit, že jste si vybrala muže, který svojí psychosociální inteligencí nespadá do kategorie Nutno hospitalizovat. Od takového ruce pryč, asociála, násilníka či alkoholika vážně nepředěláte. A nenamlouvejte si, že když se to dosud žádné před vámi nepovedlo, tak že vy budete ta první. Nikoli, budete ta stotisícátá zoufalá se zlomeným srdcem a pochroumanou duší v lepším případě, v tom horším i se zlomenými žebry.

S běžným normálním chlapem byste si tedy při společném sestěhování pod jednu střechu, měli hned po tom, co si ujasníte, kdo co platí (více o financích ve vztahu ve čtvrtém díle Průvodce), ujasnit také, kdo co dělá. Říct byste si to měli pokud možno hned, tedy během prvních čtrnácti dnů a společnou dohodu (pozor, říkám dohodu – tedy svobodné dohodnutí dvou jedinců, do kterého oblíbené ženské nátlakové prvky v podobě slz a ublížené pofňukávání či odpírání sexu nepatří) pak důsledně dodržovat. Rozdělení prací by mělo být co nejvíc spravedlivé, tak abyste neměla důvod být naštvaná a kyselá. Pod férovou dělbou práce se neskrývá víkendový nákup a občasné venčení psa, když vy děláte všechno ostatní.

Zdůrazňuji to proto, že vy ženy často velmi ochotně hned na počátku vztahu rády a samy (!) přeberete úlohu jakési otrokyně domova. Po pár měsících či letech (záleží, nakolik jste ochotna se sebeobětovat) vás to zcela logicky přestane bavit a jste čím dál tím nespokojenější a naštvanější. Chlap nechápe proč, když jste to tak přece od počátku sama chtěla. Vy jste čím dál tím vytočenější, protože se ten pitomec tváří, že nechápe, co vám vadí. A tak vás začne čím dál tím častěji bolet hlava. A on se začíná poohlížet tam, kde hlava nebolí a chuť je… Je to bludný kruh, který má bohužel tendenci opakovat se s železnou pravidelností také v druhém, třetím, čtvrtém vztahu…

Pekelný trojboj: práce – děti – domácnost

Není to žádná hospodská teorie, to je psychology prokázaný fakt. Začarovaný kruh, kdy jsou oba na počátku vztahu víceméně rovnocenní, jenže žena postupně čím dál tím víc přebírá veškerou starost o domácnost výhradně na svá bedra. Dokonce s pocitem, že na to musí dohlédnout sama, protože to nikdo jiný tak dobře neudělá (tudíž nemožno pustit do domácnosti kohokoliv jiného na výpomoc) a už vůbec ne chlapa, protože „on všecko zkazí“. Muž se „na oplátku“ cítí být z domácího života čím dál tím víc vyloučený, zjišťuje, že vlastně ani neví, jak to doma funguje a nemá tam ani žádné pořádné slovo, nikdo ho nebere vážně a tak se v domácím prostředí logicky i fakticky cítí k ničemu. Výsledkem je frustrovaná přetížená žena, která má vedle své práce (ať už odchází do zaměstnání, nebo pracuje doma kolem dětí) na krku celou domácnost (nebo dokonce smrtící trojboj – práce – děti – domácnost).

Hulváty si vychováváte samy

Dokládá to i psycholog Hans Jellouschek, který upozorňuje také na to, že co se týká péče o domácnost, jsme polapeni do sítě starých vzorců rolí okoukaných od našich rodičů. I když si to mnohdy máme problém připustit, nebo vliv našich rodičů bagatelizujeme. „Manžel, který vstane od stolu a vůbec ho nenapadne, aby po sobě uklidil, to s největší pravděpodobností dělá stejně jako jeho otec, a žena, která má špatné svědomí, když je prázdná lednice, plní většinou právě takovou roli, jakou měla její matka v původní rodině.“ Co s tím? Nejen si jako partneři o problému otevřeně promluvit a hledat jeho řešení, ale uvědomit si, jakým svým chováním dáváme svým dětem vzor, který si pak odnesou dál. „Když ženy předhazují mužům, že se chovají jako pašové, měly by se současně ptát, jestli i ony samy od sebe nevklouzly do role sloužící a ponížené matky a jestli tak vlastně muže nepobízejí, aby si na toho pašu hráli,“ uzavírá Hans Jellouschek.

Hloupá žena má hloupého muže

A na závěr ještě jedna nepříjemná pravda. Jestliže žehráte na to, že ten váš je takový blbec neschopný a po všech stránkách otřesný hňup, pak usvědčujete z neschopnosti především samy sebe. Jste totiž na vině minimálně tím, že jste si toho chlapa vybraly. Prostě hloupá žena má hloupého muže. Když se spokojíte s málem, nedivte se, že pak taky to málo dostanete.

ynezorPumanzeSaNyknalC