Originál s respektem k okolí: Tradiční architektura a cihly HELUZ

Dnes už čtyřčlenné rodině ušetřilo náklady na dům pár podstatných věcí – vlastní pozemek a autorský projekt, zároveň svépomocná výstavba. „Hodně nám pomohla rodina, kamarádi. Na složitější činnosti jsme přizvali místní řemeslníky – pokaždé z blízkého okolí, žádná doprava přes polovinu republiky. Až na pár výjimek jsem byl na stavbě v montérkách pokaždé, pokud se něco dělo. Postupně jsem si troufnul i na náročnější práce, což je pro architekta nedocenitelná zkušenost. Stavba trvala krátce přes dva roky a zvládli jsme ji bez náročnějších technologií. Na druhou stranu v domě máme opravdu jen to, co potřebujeme,“ připomíná Zdeněk.

Když manželé vybírali lokalitu, uvažovali o dřevostavbě. Tady vyhrál jednoznačně zděný dům, byl vhodnější i pro svépomocné stavění. Na konstrukci nešetřili, nosná část totiž podle majitele musí přežít minimálně několik generací. Rozhodl se proto pro výrobky tradičního českého výrobce, obvodové zdivo z cihel HELUZ P15 30 broušená s kontaktním zateplením 150 mm EPS. Díky kompletnímu systému HELUZ mohl architekt bez problému ,sáhnout’ i pro materiály na další konstrukce – příčky, nadedveřní a nadokenní překlady či v něm vybrat keramické vložky HELUZ MIAKO použité v konstrukci kerambetonových stropů. Na otázku, proč právě HELUZ, odpovídá: „Vybral jsem jej na základě fungující podpory projektantům, která se mi několikrát osvědčila a i během naší realizace. Pokud jsem se na firmu obrátil s dotazem, přišlo brzy kvalitní vyjádření, kromě toho návrh ověřený výpočtem. S výrobky mám dobrou zkušenost a rád je v projektech používám,“ chválí architekt.

Za největší úspěch Zdeněk Pech považuje, že se mu povedlo usadit dům na poměrně složitý pozemek tvarem připomínající trychtýř. Stavba působí, že je s ním srostlá, zároveň plně využívá jeho výhod. „Největším oceněním je, jde-li někdo okolo a dům okomentuje slovy – jako by tu stál odjakživa,“ zmiňuje spokojený majitel.

Dům je navržený jako tradiční venkovský troj-trakt. Dovnitř se vstupuje střední částí, v níž jsou umístěné schodiště a provozní místnosti. Do dvou bočních architekt navrhl ty obytné. „Nízký rozpočet na interiér jsem bral jako výzvu. Upřednostnili jsme atypické výrobky z kvalitních materiálů před masovou produkcí. Někdy jsme recyklovali – židle TON jsme koupili z vyřazeného interiéru kavárny,“ říká Zdeněk. Řešení konzultoval s manželkou od fáze studie a s úsměvem vysvětluje: „Bral jsem ji jako klienta. Rozdělení rolí fungovalo, architekt totiž potřebuje mantinely.“