Hlavní obsah

Laďka Něrgešová: Farmář chce baculku

Foto: archiv TV Prima

Laďka Něrgešová se na pískoviště nemaluje

Vrací se na televizní obrazovku v nové reality show TV Prima Farmář hledá ženu. Co všechno o soutěži prozradila? A jak si užívá mateřskou „dovolenou“ s dvouletým synem Adamem? To nám moderátorka a herečka Laďka Něrgešová prozradila v dnešním rozhovoru z pískoviště!

Článek

Začínáte moderovat reality show na TV Prima Farmář hledá ženu. Jak se na tu práci těšíte?

Tak já už to dělám! A určitě se těším, jak to bude pokračovat. Teď jsme natočili medailony všech deseti farmářů a měsíc budeme čekat, jaké ženy se nám na ně ozvou. Každá se bude hlásit na konkrétního farmáře. Díl, který bude následovat, bude tedy takový, že se všechny ty dopisy s fotkami povezou farmářům.

Velké finále bude vypadat tak, že 10 farmářů najde 10 žen?

Ne. Je to tak, že z těch deseti bude vybráno asi pět, co dostanou nejvíce dopisů. A těch pět pak nejspíš najdou ženu.

Myslíte si, že Češky touží po farmářích?

Pokud žijete na vesnici a vyrůstal jste v tom, tak co to je za otázku? To je, jako kdybyste se mě zeptal, jestli holky z venkova touží po Pražákovi. Zkrátka stále ještě existují různé vrstvy lidí a většinou vyhledáváme to, v čem jsme vyrůstali. Jestli se mě ptáte, jestli holka z města touží po klukovi z vesnice, to je pak jiná otázka!

A touží?

No to se ještě ukáže! Myslím si, že spousta žen, které žijí v Praze nebo v jiném velkém městě, si asi úplně nedokáže představit, co to vlastně obnáší být celý rok na venkově – tedy úplně do důsledků. Ale zase právě proto je tu reality show Farmář hledá ženu. Ať si to vyzkoušejí! Třeba vědí, do čeho jdou…

Nebude problém v tom, že si pod farmářem představíme spíše amerického kovboje než českého pasáčka vepřů?

Máte na mysli ten rozdíl mezi americkým farmářem a českým družstevním zemědělcem? No, tak to je snad jasné, že to je naprosto jiné. Myslím si, že nikdo ani nečeká, že ten český farmář bude vypadat jak z rodiny Ewingů z těch všech amerických Dallasů.

Překvapilo vás už něco na farmářích?

Úplně všechno. To vám říct nemůžu, protože byste se asi dost divil. Vždycky každého udolám informacemi z natáčení a oni pak na mě zírají s otevřenou pusou. Ale veřejně to asi říkat zatím nebudu – počkejte si na jednotlivé díly.

Tak aspoň něco prozraďte!

Je např. zajímavé, o jakou ženu ti farmáři stojí. Když jsem se jich zeptala, jakou chtějí, tak ukázali takhle. (rozpřáhne ruce) Nějaké anorektičky a dietářky je myslím moc nezajímají. Chtějí pořádnou slovanskou ženu, která se nemusí malovat, nestydí se za to, že má tělo, jaké má, a hlavně umí vzít za práci a umí upřímně milovat. V tu chvíli nějaká celulitida nebo nový make-up je úplně nepodstatný.

Zvažovala jste takový návrat do televize dlouho? Přece jen, uvázat se na práci každý týden s 2letým dítětem není jednoduché…

Tohle ale není práce na každý týden a není to ani žádné uvázání. Je to projekt na tři měsíce, kdy se točí tak 10 dní v měsíci. Už mám za sebou 10 natáčecích dní, které ještě navíc nebyly ani hned za sebou. Následují dva měsíce volna. Sice jsem to zvažovala, ale nakonec jsem došla k tomu, že to takhle je v pořádku a že to půjde.

Foto: archiv TV Prima

O českých farmářích se mnohé dozvěděla

Ale vy jste vlastně pracovala už dřív. Brzy po porodu jste se vrátila do Velmi křehkých vztahů.

To tak úplně není, protože jako první jsem se vrátila do divadla. Když Adamovi bylo pět měsíců, začala jsem dvakrát měsíčně hrát divadlo. Vždycky jsem nakojila, odběhla do divadla, o pauze jsem zase běžela kojit, a to už na mě zase před domem čekal taxík a jela jsem zpátky do divadla dohrát představení. Pak zase honem rychle domů kojit. Teprve až někdy v 11 měsících byly Velmi křehké vztahy a zase – točilo se jen jeden den v týdnu.

Bylo těžké od malého Adama takhle odcházet?

No asi stejně tak, jako bylo těžké, když jsem ho ve dvou měsících dávala na dvě hodinky na hlídání kvůli doktorovi, tak bylo těžké opustit ho na hodinu do divadla a na celý den na natáčení. Ale čím je starší, tak mám pocit, že to oba dva zvládáme líp. A já jsem si jistá, že nikdy neudělám nic, co by šlo přes jeho nebo moje emoční cítění.

Píše se o vás, jak jste unavená, ztrhaná a jak nezvládáte a sama taháte sama kočárek do tramvaje, jak je to hrozné…

(smích) …tam nebylo, že ho tahám sama! Napsalo se, že mi s kočárkem pomáhá cizí pán – pokaždé jiný. Což mě opravdu hodně pobavilo… Když už do háje píšu bulvár, tak aspoň u toho trochu přemýšlím, ne? Nevím proč, ale tyhle články o mně píše jen jeden bulvární internetový deník. Tam když se o mně objeví titulek, tak mě opravdu milují. Něco jako „ztrhaná, umírající, s dvěma bradami a před rozvodem“! Někdo má velký nos, někdo má malý pohlavní úd a já mám holt dvě brady. Ale vždyť na tom vůbec nezáleží!

Navíc – já nejsem ztrhaná, nejsem unavená. Byla jsem vyřízená prvních 10 měsíců, protože jsem měla nemocné dítě. To je myslím pochopitelné a to bych nerada už znovu zažívala. Absolvovali jsme narkózy, antibiotika, nespal… Musím to zaklepat, teď už jsme v pohodě. Naplno si to užívám – chodíme do zoo, na pískoviště a tak. Někde jsem také četla, že nepatřím mezi sexy maminy! Otevřeně přiznávám: Ne, na pískoviště se opravdu nemaluju! (smích)

Když jste otěhotněla, zpráva se roznesla rychlostí blesku. A to jste ani ještě nedokončila třetí měsíc…

Dala jsem výpověď na Frekvenci 1, protože jsem to prostě ze dne na den udělat musela. Kvůli zvracení a tomu, jak jsem se klepala, jsem vlastně nebyla ani schopná do té práce dojít. Musela jsem to oznámit a vedení to muselo nějak veřejnosti zdůvodnit. Navíc to bylo v 9. týdnu, takže to takové drama nebylo. Ale na úplném začátku jsem to oznámila pouze manželovi a svému gynekologovi. Nevěděli to ani moji rodiče, tajila jsem to a čekali jsme, co z toho bude. A všem jsem jen vysvětlovala, proč pořád zvracím.

A co jste jim říkala?

Tak různě… že jsem se opila (smích), že jsem snědla špatnou zmrzlinu a podobně.

V těhotenství jste hodně přibrala, jak to šlo dolů?

Celých 23 kilo! Vlastně jsem to pak nějak zvlášť řešit nemusela. Tím kmitáním kolem dítěte jsem většinu prostě shodila a takové ty poslední špíčky a pneumatičky šly až cvičením a tím, že jsem se začala hlídat v jídle.

Foto: archiv TV Prima

Laďka v seriálu Velmi křehké vztahy

Těšíte se, až vám Adam trochu odroste? Že budete mít zase víc času na sebe? Nebo přijde druhé dítě…

Ani se netěším, až mi Adámek odroste. Mně se líbí, jak je teď úžasný, roztomilý, a nejradši bych byla, aby to tak zůstalo aspoň ještě 10 let. Ale na druhou stranu – ta postupem času a růstem dítěte nabytá svoboda mi taky vyhovuje. První rok sem se od něj nehnula skoro ani na krok. V roce Adama jsem si už dovolila jít jednou za pár týdnů s kamarádkami na víno a teď už párkrát i spal jednu noc u babičky – takže jsme měli s Járou volný víkend. To také není k zahození :-) Ale druhý dítě teď fakt ne! Jenom o druhém dítěti přemýšlím, ale ne dříve než za dva roky. Ale tím neříkám, že bude.

Bylo těžké proměnit se ze dne na den v mámu?

Tak ono to není ze dne na den. Vy jste 9 měsíců těhotná, víte?! To není tak úplně krátká doba. A každý den z těch 9 měsíců dobře víte, že jste těhotná. Máte tři čtvrtě roku na to se připravit, že už nebude všechno tak jako dřív a že budete máma. Je to vlastně celé hezky zařízené.

Říkáte si doma mámo a táto?

Před Adamem někdy, ale spíš v případech, kdy chceme zdůraznit tu rodinnou roli. To znamená, když Adam manžela hledá a on je třeba v jiné místnosti – tak nekřičím „Járo, kde jsi?“ ale „Táto, kde jsi?“ – abych zdůraznila, že ho hledá Adam. Mezi sebou si mámo a táto neříkáme. Říkáme si tak, jak jsme si říkali před svatbou, což vám neprozradím. (smích)

(Na pískovišti kolem nás prošla holčička s bagrem.)

Koukám, že si malá slečna pyšně nese bagr!

No a my máme doma kočárek. Takže pojďme si nějaké ty předsudky rychle vysvětlit! (smích) Před týdnem jsme se zamilovali do kočárku, dokonce si od holek Zdenky Žádníkové-Volencové odnesl golfky, prostě mu je musely dát! A přestože miluje bagry, mašiny a všechny tyhle technické hračky, tak prostě teď miluje kočárky. Také se nehneme bez jeho oblíbené plyšové kočičky. Měla bych mu to zakázat jen proto, že je chlapeček? Chápu, že kdyby si moje dítě půjčovalo šminky a nosilo podpatky, tak bych mu vysvětlila, že to je pro holčičky, a pak bych čekala, co za deset let bude. Ale panenky a kočárky přece nejsou nic proti ničemu.

Jaká jste kuchařka?

To já přece o sobě říct sama nemůžu. Ať soudí jiní. Já zkrátka vařím, peču, zavářím… A miluju to. Je pravda, že jsme teď dva měsíce jedli jen rybízové koláče, protože to jsem jen chodila na chatě po zahradě a česala a česala. A když jsem si představila, že z toho budu ještě muset dělat marmeládu, tak jsem to radši narvala do těch koláčů. (smích)

Takže to vypadá, že jste vlastně ideální žena do domácnosti!

Taková domácí puťka. To máte pravdu – to já jsem!

ynezorPumanzeSaNyknalC