Článek
Bylo to před rokem a půl, rozešla jsem se v červenci s bývalým přítelem, byla jsem na dně. Jediným mým útočištěm byl počítač a internet. Chodila jsem na chat, upravovala si profil a každým dnem mazala několik vzkazů o tom, jak jsem úžasná a jak by mě dotyčný chtěl poznat, že se do mě zamiloval a podobné nesmyslné věty. Sice jsem si ty vzkazy četla, bylo to fajn, ale nikdy bych na takový vzkaz neodpověděla.
Nadchl mě obyčejnou zprávou
Jeden den, bylo to koncem září, se mezi záplavou těchto zpráv objevila jedna jiná. Obyčejná. Normální. Nepsal mi, jak hrozně mě miluje a jak strašně touží po tom se sejít, ale jen prostě ahoj, jak se máš, rád bych si s tebou psal, rád bych tě poznal. Prostě nic strojeného, jen obyčejná zpráva od obyčejného vesnického klučiny. Našel mě cíleně, bydlel 8 km ode mě.
Byla jsem na dně, jak jsem se již zmínila, nechtěla jsem vztah. Povídal si se mnou přes ICQ, říkal mi, že to všechno bude zase dobré, že se všechno zase spraví, z jeho zpráv bylo více než očividné, že si na nic nehraje. Sešli jsme se poprvé, nebylo to nic úžasného, sobota 13. října, pozvala jsem ho na vyhlášení literární soutěže, jíž jsem se účastnila. Naše poslední schůzka to rozhodně nebyla, na Velikonoce v pondělí 13. dubna jsme oslavili s mým přítelem rok a půl, na výročí jednoho roku jsme se zasnoubili, i když svatba je ještě z důvodu mého vysokoškolského studia v nedohlednu.
Jsem šťastná, budeme se brátFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Jsme spolu moc šťastní, navzájem se podržíme v těžkých chvílích a překonáme spolu i to špatné, moc se máme rádi a víme, že už chceme být napořád spolu. Když někde řeknu, že jsme se seznámili na internetu, lidi se diví, sami by do toho nešli, ale na druhou stranu nám závidí. A když začnu vyprávět o našich šťastných třináctkách, už mi nevěří vůbec.
