Článek
Před třemi lety jsme s manželem měli krizi, která způsobila, že jsme se hádali kvůli všemu a vlastně kvůli ničemu. I když jsme to nikdy předtím nedělali, začali jsme na sebe žárlit. Abych byla přesnější, on začal žárlit na mě, a protože měl pocit, že jsem si někoho našla, chtěl mi to vrátit tím, že dělal vše pro to, abych si i já myslela, že má milenku.
Trnem v oku mu byl jeden zákazník, který občas dojížděl k nám do firmy pro objednávky. Byl to takový typický sukničkář, který nenechal na pokoji nic od 15 do 60 let, frajírek, kterému to koukalo z očí, a já bych musela být buď úplně hloupá, nebo naivní, abych si s ním něco začínala. Přesto pokaždé když přijel, přivezl nám do kanceláře bonboniéru nebo kytičku té z nás, která měla zrovna svátek.
No a tenhle človíček se stal trnem v oku manželovi. Nevím už přesně, jak k tomu došlo, ale lavinu spustila právě malá kytička k mému svátku, na který manžel jako na potvoru zapomněl. Zřejmě to byl kámen úrazu, protože mě doma čekal výslech a od té doby už jsem jen poslouchala otázky typu: Dneska přijel zase? A nejezdí on tam nějak často? Proč mluví s tebou a ne s Procházkovou? I když jednal jen v náznacích a nikdy neřekl přímo, že na něj žárlí, bylo to tak očividné, až se mě dotýkalo, jak málo mi věří.
Zákazník byl typický sukničkář a frajírekFoto: Thinkstock
A pak začal chodit z práce později, jednou voněl dámským parfémem, podruhé se nechal přistihnout mou kamarádkou, jak kupuje kytku, krátce nato mi přišla SMS určená pro nějakou Kačenku, které psal, jak ohromně jí to dnes slušelo a jak je skvělá. Nejprve mě napadlo, že je tak přesvědčen o mé nevěře, že mi to prostě chtěl vrátit a opravdu si někoho našel. Užírala jsem se tím asi týden, než mi došlo, že těch „náhod" je tolik, že to náhody být nemůžou.
A tak jsem se doma začala čím dál častěji zmiňovat o onom dodavateli, který si začal s mou mladší kolegyní Ivankou, sem tam jsem jakoby mimochodem utrousila, že jsem je dnes spolu potkala ve městě, když šli na oběd, nebo jsem na ně narazila, když měli namířeno do kina. Když onen pán pak přinesl bonboniéru, vymluvila jsem se a dala ji kolegyním, stejně tak kytku jsem raději vyhodila.
Bouře utichla a vše se zklidnilo. Ze lží o dobrákovi Ivance mi zrovna dvakrát dobře není, ale tahle lež nikomu neublížila a kdo ví, možná kdybych to neudělala, bylo by jich mnohem, mnohem víc.
Použila jste někdy nějakou milosrdnou lež, která byla pro dobro věci? Napište nám o tom na info@prozeny.cz a vyhrajte 500 korun.
