Lucia Daubnerová: V make-upu jsem se konečně našla

S vizážistikou koketovala Lucia už jako malá holka. „Kdykoli k nám přišly na návštěvu máminy kamarádky, musely vždycky nejprve projít česáním, líčením a lakováním nehtů. Teprve poté jsem je nechala v klidu si povídat,“ směje se třiatřicetiletá Slovenka. Jenže udělat z dětského koníčka profesi trvalo Lucii bezmála pětadvacet let...

Víceméně na přání rodičů vystudovala hotelový a gastronomický management, kde posléze také pracovala, než přešla do obchodní branže a věnovala se distribuci oblečení známých módních značek na Slovensku. Bohužel ani jeden z těchto oborů neměl nic společného s kreativitou, kterou Lucia milovala, a tak v práci spíš přežívala, než aby se z ní radovala.

Zlom přišel, když se jí narodil syn a ona začala přemýšlet, co se životem dál. Ale ani vysoká škola masmediální komunikace, kterou při mateřské vystudovala, ji neposunula, kam si přála. „Začala mě chytat panika, že je mi už jedenatřicet a zatímco moji přátelé budují kariéry, já pořád ještě nevím, co bych chtěla vlastně dělat,“ říká.

Byla čím dál frustrovanější, až jednoho dne postavila sama sebe před radikální otázku: „Co bys chtěla?“ a poslechla upřímnou niterní odpověď, kterou vlastně celou dobu měla před očima.

„Líčení a produkty byly všude. Malovala jsem kamarádky na party, sestru na rande, její kamarádky, na sobě jsem vyzkoušela všechno možné. Proč jsem tedy tak dlouho tápala a tuhle odpověď neviděla? Nevěřila jsem si. V Bratislavě byla spousta dobrých vizážistů s dlouholetými zkušenostmi a já si říkala, co je komu po holce, která se teprve teď po letech probudila?“ vypráví. Když pochopila, že pokud svůj sen zrealizovat ani nezkusí, bude litovat, začala jednat a po letech tápání se ocitla v Make-Up Institute na kurzu Master Pro.

Jakkoli je pět týdnů kurzu náročných a Lucia navíc měla doma malé dítě, studium kurzu v Make-Up Institutu bylo jako hojivý balzám na všechny šrámy způsobené džoby, které ji nebavily. „Cítila jsem se jako v ráji a s každým dnem i lektorem se stupňovalo moje nadšení,“ líčí.

Do Bratislavy se po skončení kurzu vracela plná energie a nápadů. Euforie trvala asi měsíc, než nastalo tvrdé procitnutí a Lucia zjistila, že to nejtěžší ze všeho ji teprve čeká. „Nikdo vás nezná, nikdo vám nevěří. Přiznám se, že byly dny, kdy jsem z líčení vypadla, protože nebylo pro koho pracovat. Naštěstí jsem pochopila, že šance je teď a tady a jiná nebude,“ popisuje.

A tak vybavila pracovní kufr a začala líčit, kde se dalo. Zadarmo, za fotky, pro charitu, pro známé. Obětovala hodiny spánku, všechen volný čas a dost úspor, ale vyplatilo se. Když posléze obdržela z Make-Up Insitutu pozvánku na líčení Fashionweeku v Praze a menší akci v Bratislavě, nezaváhala ani vteřinu. Stejně jako nad žádnou jinou příležitostí, která ji mohla posunout dál.

To se záhy stalo a Lucia na zkoušku dostala možnost pracovat jako beauty redaktorka ve slovenském OK! Magazínu. Už je to rok a dosud neodešla, ze zkoušky se totiž posléze stala regulérní pracovní nabídka. „Mediální škola, kurz v Make-Up Institutu, moje sny, všechno do sebe krásně zapadlo. Konečně!“ pochvaluje si.

V OK! Magazínu má Lucia na starosti nejen přípravu textů týkajících se kosmetiky, ale i veškeré líčení všeho, co časopis zrovna potřebuje, včetně módních story. „Na rozdíl od jiných redaktorek, které většinou profesionálně nelíčí, mám v tomto obrovskou výhodu. Vyznám se v produktech, technikách, takže vím velmi dobře, o čem píšu. A samozřejmě nejen píšu,“ říká.

Práci v časopise doplňuje líčením svých zákaznic nebo spoluprací s profesionálními fotografy. „Nenudím se. Sbírám zkušenosti, kontakty, tipy, inspiraci a samozřejmě se starám o syna. Kdyby měl den 48 hodin, bez problémů bych ho měla čím naplnit,“ směje se Lucia.

Ačkoli od lidí kolem a známých často slýchá, jestli by si v budoucnosti nechtěla otevřít svůj salon, jednoznačně to odmítá. „Po téhle stránce mi ty roky tápání aspoň k něčemu byly. Že už vím, že nechci být manažerka, ale vizážistka na plný úvazek,“ uzavírá Lucia.

Více na www.makeupinstitute.cz!