Manžel nesnáší mou práci!

Na mém povolání není nic extra výjimečného, jsem fotografka a spolupracuji s několika PR a reklamními agenturami i časopisy. Focení mě vždycky bavilo a mám je dokonce i vystudované. Považuji si za čest, že se dokážu uživit v umělecké profesi. To totiž v dnešní době není až tak snadné. Mnoho umělců, fotografy nevyjímaje, počítá každou korunu, zejména nyní, v době finanční krize.

Jediné, co mi však přidělává vrásky na čele, je můj manžel Jirka a jeho výrazné znechucení nad tím, čím se živím. Ne že by mu vadilo to, že jsem fotografka, ale trápí ho, co fotím. Nemá rád reklamu a komerční záležitosti. „Je to všechno podraz na lidi. Předkládáš jim neúplné a zkreslené informace,“ říkává často. Vadí mu, že zejména reklamní fotky musím upravovat ve photoshopu tak, jak žádá klient. Nedávno jsem třeba fotila modelku na obal barvy na vlasy a klient si přál, aby na fotografii její vlasy více zářily a byly výrazněji červené. Já samozřejmě vyhověla a vlasy jsou na finální fotografii zářivější než ve skutečnosti.

Zakázek, které se mému muži nelíbí, je ale mnohem více. Dokonce časopisy, o kterých ví, že se na jejich stránkách občas objevují mé fotografie, zásadně nekupuje. Prý se nechce nechat zbytečně oklamávat a podporovat podvodníky. Já si ale myslím, že na moji práci a poměrně snadno vydělané peníze tak trochu žárlí. Focení reklamy je totiž výborně placené a zabere mi vcelku málo času.

On sám pracuje jako redaktor se zaměřením na politiku. Je velmi vzdělaný, mluví dvěma jazyky a má velkou praxi i ze zahraničí. Poslední dobou je ale jeho platové hodnocení nižší než to moje.

Já se ho ale stále snažím podporovat a povzbuzovat ho. Když píše dlouho do noci, uvařím mu kávu, donesu nějaké sladké pečivo a snažím se, aby nemusel dělat žádné domácí práce. Zkrátka na něho beru ohledy. Navíc si poměrně často jeho články dobrovolně čtu. A to musím přiznat, že mě politika zase tolik nezajímá.

Bohužel, čím více se mu poslední dobou snažím věnovat a podporovat ho, tím více mě mrzí jeho přístup k mé profesi. Několikrát mi za to, čím se živím, dokonce nadával. Když se mu snažím vysvětlit, že úpravy fotografií jsou zcela běžné, zvláště pokud jde o reklamu, argumentuje vždy stejně: „Pro prachy bys udělala cokoli. Taková jsi dříve nebývala!“

Ano, má pravdu. V době, kdy jsem studovala, jsem fotila spíše umělecké fotografie a portréty, ale také jsem se tím neuživila. Nyní je mi pětadvacet let, s manželem jsme už pátým rokem. Začínáme přemýšlet o založení rodiny, což je i důvod, proč ho nechci opustit a tuto krizi nějak přežít. Ale zatím mě žádné rozumné řešení nenapadlo. Přestat fotit se mi skutečně nechce.

Podle psychologa Vojtěcha Bendy tkví největší problém možná právě v Jirkově neznalosti. Neví, jak to v reklamních agenturách chodí, a nezná možnosti programů na úpravy fotek. „Možná by pomohlo, kdyby mu Sylva ukázala i díla jiných reklamních fotografů a vysvětlila, že se v dnešní době upravuje téměř každá publikovaná fotka. Důležité je na toto téma hovořit a vše si vyříkat. Hledání kompromisu může být na dlouho, to ano. Ale bude to rozhodně lepší, než aby se Sylva vzdala dobře placené práce, která ji baví. To by byla hloupost,“ říká Benda.

Co byste poradila Sylvě? Jak má situaci řešit? Napište na info@prozeny.cz anebo jí poraďte příspěvkem přímo do diskuze pod článek.