Článek
V té době, a vlastně i teď, jsem studovala vysokou školu a pracovala pouze na částečný úvazek. Takže společné bydlení bylo problém. Ze všech sil jsem se snažila najít si práci a Patrik mi pomáhal. Byl to on, který mi ji před více než 3 měsíci zařídil, přes svého kamaráda. Začali jsme plánovat společnou budoucnost.
Tři týdny mě podváděl!
A pak se to stalo. Jako blesk z čistého nebe. Byl to poslední den v mém starém zaměstnání a já byla dost naměkko. Těsně před odchodem mi Patrik volal. Prý se mnou musí mluvit o něčem strašně důležitém. Nechtěl nic říct po telefonu, ale já jsem to z něj vytáhla. Měl jinou!!! Už tři týdny!!!
Tak zatímco jsme spolu plánovali budoucnost, už se stýkal s Denisou a já neměla sebemenší podezření. Byl to pro mě opravdu šok. Víkend, který potom následoval, jsem přežila, sama nevím jak. Ráno jsem se probudila, schoulila se do křesla a koukala do zdi. Doma se mi všichni snažili pomoci, ale nedařilo se jim to.
Plánovali jsme společné bydlení...Foto: shutterstock.com
Pár dní poté jsem to nevydržela a sešla se s Patrikem, abychom si v klidu promluvili. Nevěřila bych, že zrovna já dokáži odpustit nevěru, ale nikdy jsem před tím nikoho tolik nemilovala. Byl (a zatím pořád je) jediný, se kterým si dokáži představit budoucnost. Patrik mi řekl, že potřebuje čas, všechno si ujasnit. A já mu ho dala. Za pár dní se od společných známých dozvím, že s Denisou plánují společné bydlení!!! To byla pro mě další velká rána.
Tyhle Vánoce jsem prožila (teda spíše přežila) hrozně. Já mám svátky velmi ráda, snažím se vždy užít si každou minutu. Máme s Patrikem dost společných přátel a musím říct, že většina stojí na mé straně a snaží se mi pomáhat. Ale také se jim to moc nedaří…
Pomsta bude sladká
To, co teď cítím, je směs lásky, smutku a nenávisti. A chuti po pomstě. To mě teď ovládá. Strašně ráda bych mu ublížila tak, jako on mně. A zároveň bych ho chtěla zpátky. Nebylo by to takové jako dřív, vím, nejsem žádná naivka a ve svém věku, je mi dvacet pět, už mám taky něco za sebou. Ale chtěla bych, aby si sám uvědomil, že k sobě patříme. To si v našem okolí totiž stále myslí všichni, včetně jeho rodiny.
Prosím, poraďte mi, co dělat. Jen ne zapomenout, to nejde, o to se snažím už více než dva měsíce… I když čas rány hojí, v mém případě je to naopak. Stále více se toužím nějak pomstít…
