Hlavní obsah

Nechce spát? Použijte starý trik!

Foto: Thinkstock

Některé děti se probouzejí pravidelně

Až 50 % dětí ve věku do tří let probouzí v noci své rodiče s tím, že nechtějí spát. Existuje recept na sladké snění? Jak se zbavit pláče a dětských rozmarů, aby celá rodina neměla ráno kruhy pod očima?

Článek

Vždyť jsem si před chvílí lehla, ale ono už zase brečí? Skoro každá maminka to zná. Únava, neustálý dohled nad brekem maličkého stvoření ve tři ráno. Pak znovu ve čtyři, a taky v pět. Šílenství? Ne, možná jen špatné návyky.

Chování v náruči? Zlozvyk!

Mezi dvěma spánkovými cykly se normálně budí každé dítě. K opětovnému usnutí potřebuje stejné podmínky, jako mělo večer, když šlo spát. Některé maminky si své děti „naučí“ na pochování, kolébání v kočárku nebo braní do postele. Logicky to samé dítě bude vyžadovat, jakmile se probudí.

Mantinely zásad

Pediatři se shodují, že navzdory přesvědčení některých rodičů, je nutné dítěti ukázat, že mamka i taťka mají v domácnosti rozhodující slovo, a rozhodně nehodlají zacházet za některé hranice, které si předtím nastavili. Nikdo neříká, že je to lehký úkol, zvlášť když vyčerpaná maminka pociťuje únavu, a nechce se stát účastnicí scény, ve které se dítě vzepře jejímu rozhodnutí, že je čas na spánek. Pevné „ne“ by se však mělo stát součástí každodenního života, i přes obavy, že nám snad dítě odepře svoji lásku.

Taťka s tvrdším srdcem

Další na seznamu úkolů je osvojení si usínání bez doprovodného procesí (pochování, kočárek, vození v autě atd.). Dítěti by mělo být všechno vysvětlováno s citem a něhou, aby vědělo, proč nemůže spát u rodičů v posteli, proč už je vlastně čas do postýlky jít atd. Děláte to přece pro dobro jeho i své! Nemusíte mít pocit viny. Jestliže sama dopředu víte, že vždycky v zásadách povolíte, pošlete na uspávání tatínka, protože ten se jen tak rohlíkem opít nedá.

Foto: Thinkstock

Málokdo nechá děťátko plakat

Jsem tu jen na chvíli

Mnoha rodičům pomohla i technika časových intervalů, kdy se dítě po odchodu z jeho ložnice nechá samotné i přes naříkání pět minut. Pak se k němu rodič vrátí, upozorní ho, že musí spinkat, a zase odejde, a to bez doteků, hlazení a podávání lahvičky s pitím. Jestli pláč bude i nadále pokračovat, tentokrát se do ložnice vrací po deseti minutách. Jde o to dítě ubezpečit, že jeho nejbližší je v těsné blízkosti, a dodat mu pocit bezpečí. Další návštěva čítá 20 minut od té předchozí. (V případě nutnosti se tento interval dodržuje až do usnutí.) Tuto metodu doporučuje R. Ferber, americký odborník zabývající se dětským spánkem, a je si jí tak jistý, že avizuje odstranění problému za několik nocí od prvního vyzkoušení. Přesné dodržování minut, byť s hodinkami v ruce, je však nevyhnutelné!

Když trucování vystřídá bolest

Dětský pláč však není pouze o rozmarech, ale i zdravotních obtížích. V rozeznání jednoho od druhého pomůže určení času, ve kterém slzičky tečou proudem. Obvykle druhá polovina noci znamená pouze probuzení mezi jednotlivými spánkovými cykly, ta první se však pojí s bolestí během delších chvil, kdy dítko naříká. Kolika, zuby, podráždění jícnu… To všechno může zrovna v daný moment hrát roli.

Foto: Sabina Trnková

Po celém dni je miminko unavené, i Alice

Medicína nad zlato: masáž hlavy

I když se masáž hlavy na uklidnění používá především všude možně, jen ne u nás, jedná se o tradiční „lék“ na nespokojenost a uvolnění, protože ruce matky děťátku navodí pocit podobný tomu, když ho hýčkala plodová voda. Používá se k tomu vlažný mandlový olej, nebo olej s výtažkem z heřmánku, který je známý pro své relaxační účinky. Dobré je, že žádný konkrétní návod, jak na to, neexistuje. Vychází se pouze s vlastních pocitů a láskyplných doteků, což maminka hravě zvládá.

Pakliže se stále nedaří nad nespavostí vyhrát, a domníváte se, že vaše dítě trpí spánkovou poruchou, obraťte se na dětského lékaře. My vám však přejeme hodně pohodových a klidných nocí bez dětského nářku.

ynezorPumanzeSaNyknalC