Článek
Pokud je řeč o tom, zda mít či nemít děti, já je nechtěla. Dnes mám tři. Letos vstoupí nejmladší z nich do dospělosti. Miluji je bez rozdílu, starám se o ně bez rozdílu, obětuji se, pomáhám jim. Kdybych se však mohla vrátit v čase, neměla bych je. Když máte děti, trpíte už od jejich narození. Nemoci, problémy, starosti, radostí je určitě míň. Děti za to nemohou. To je prostě život.
Ale když srovnám čas, který věnují zvířata svým potomkům, s lidmi, je to hrozné, jak je lidské plemeno náročné. Jak dlouho jen trvá, než se dítě postaví na nohy, srnka, hříbě nebo kůzle to zvládnou do několika hodin. Dvacet let uplyne, než si lidské mládě sežene obživu. A máma zatím stárne, a pokud nemá prarodiče na hlídání, ztratí svoji identitu.
Žádná zábava, žádný relax, jen práce, děti a manžel. Já jsem se těšila, jak po čtyřicítce se budu víc věnovat sama sobě, ale synové studují, manžel podniká. A já vařím, peru, žehlím, pracuji a ve volných chvílích mám čas akorát na zahradu. Ještě mě čeká šest let studií synů, pak možná vnoučata. Žiju pro děti, ale doopravdy šťastná nejsem.
A to povahou nejsem pesimista, jak by se zdálo. Proto radím: nenechte se vmanipulovat do něčeho, co vlastně nechcete. Život stojí za to prožít podle svého cítění a představ.
Patříte k ženám, které netouží po dítěti, a jde vám na nervy, že vás do toho společnost nutí? Pojďte se nám svěřit na info@prozeny.cz . Pro tři z vás máme připraveno 500 korun jako malou útěchu pro zklidnění mysli.
