Nepovedený vztah? Poučte se z něj a buďte konečně šťastná!

Když vám dá někdo kopačky, chce se vám jen brečet, utápět se ve smutku. Ale zkuste to jako naše tři čtenářky, které se na to dokázaly podívat i z druhé strany. Bolestivý rozchod pro ně byl velkou lekcí, která jim ale pomohla v budoucích vztazích.

Dnes je Monice 35, ale zásadní životní zkušeností pro ni byl vztah, který si prožila v jednadvaceti. „Byla to moje první velká láska, toho kluka jsem vyloženě zbožňovala. A i když jsem normálně byla hodně energická, neměla jsem problém prosadit svůj názor, vedle něj jsem se měnila v submisivní blbku,“ vzpomíná Monika.

Nikdy mu nedokázala odporovat, vždy se mu přizpůsobila. „A jeho to přestalo bavit a rozešel se se mnou. Strašně jsem to tehdy obrečela, ale zároveň mě to naštvalo. A řekla jsem si, že už nikdy nebudu chlapa jen slepě následovat, protože je to stejně k ničemu,“ dodává Monika.

A tohle předsevzetí jí vydrželo a ona zjistila úžasnou věc. „Nikdy se mi nestalo, že by se se mnou nějaký kluk rozešel, protože jsem s ním třeba nesouhlasila. Naopak, od té doby se ke mně všichni mí partneři včetně současného manžela chovali s respektem a hezky,“ zakončuje Monika.

Martina (33) vždy toužila po rodině, a tak když jí před deseti lety její přítel požádal o ruku, neváhala. Dítě přišlo na svět zhruba rok po svatbě. „Rodina se stala mým světem, nic jiného jsem neviděla. Doma bylo uklizeno, navařeno, syn uměl v pěti letech číst, ale manželství najednou začalo skřípat,“ popisuje Martina.

Nakonec se od manžela dozvěděla, že nevidí nic jiného než dítě, že jejich partnerský život je nulový, že nic nepodnikají jen spolu, že ani v noci nejsou sami, protože syna naučila spát v jejich posteli. „Tehdy jsem vyletěla, co si to dovoluje? Vyčítá mi, že se až moc dobře starám o naše dítě?,“ vzpomíná Martina.

Ta odmítla veškerou jeho kritiku a vše skončilo rozvodem. „Po čase mi ale došlo, že měl pravdu. Mít dítě je skvělé, ale občas jsme měli myslet jen na sebe,“ říká Martina, která to nakonec dokázala s manželem urovnat.

„Sice nejsme manželé, protože nám přijde divné se znovu brát, ale jsme spolu. Syn spí ve svém pokoji, pravidelně ho dávám prarodičům třeba na víkend, občas nám ho pohlídá kamarádčina osmnáctiletá dcera. A my si užíváme jeden druhého a funguje to,“ popisuje Martina.

Katka (34) dostala opravdu tvrdou lekci. Před pěti lety se zamilovala a vše vypadalo jako pohádka. Když jí po roce nabídl společné bydlení, neváhala. „Svůj byt jsem pustila a šla bydlet k němu. Pak chtěl, abychom měli dítě, ale já mám problémy s vaječníky, takže bylo jasné, že to nebude snadné. A tak ho napadlo, abych se vykašlala na práci, že nás uživí, a já se můžu soustředit jen na sebe, na umělé oplodnění, můžu si dopřát klid,“ vzpomíná Katka.

Připadalo jí to jako úžasné gesto. „Jenže po čase už to taková pohádka nebyla, měl totiž nad vším moc. Rozhodoval o penězích, o tom, co se do jeho bytu koupí nebo nekoupí, kam se pojede nebo nepojede. Já neměla šanci do čehokoli mluvit,“ popisuje Katka.

A i když to zní děsivě, dnes je šťastná, že umělé oplodnění se tehdy nepovedlo. „Nakonec jsem od něj odešla, i když jsem neměla ani bydlení, ani práci. Ale alespoň jsem se musela postarat jen o sebe. Dnes mám přítele a vím, že už nikdy nedovolím, aby nade mnou měl kdokoli moc. Udržet si nezávislost je prostě základ úspěchu,“ zakončuje Katka.

Máte i vy nějakou podobnou zkušenost? Naučil vás něco nepovedený vztah?