Hlavní obsah

Očima padesátky: O druhé bradě, motající se kolem krku jako šála, a vlasech, co mají svou hlavu

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Foto: ilustrace Lenka Samešová

Reklama

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Moje vlasy si žijí vlastním životem, mají svůj režim, možná i svou hlavu. Já jsem dávno vzhůru a ony pořád leží. Vzdorují fénu, kartáči i prosbám. Leda když se kouknu do zvětšovacího zrcátka, vstanou. Hrůzou. To ale není praktické řešení. Tak jsem navštívila kadeřnictví.

Článek

Některé dámy do kadeřnictví chodí rády. Inu, každá máme svoje guilty pleasure, jedna po ránu pije chlorellu a druhá se zase trýzní pohledem do zrcadla. Do velkého, nablýskaného, nasvíceného zrcadla, v němž se odrážejí všechny vrásky, skvrny a pupínky. Plus další zrcadla rozmístěná na okolních stěnách, takže se množím, násobím a objevuji v dalších dimenzích. Děkuji pěkně, jednou by stačilo, vzdychnu a zakloním hlavu v křesle. Jenže není úniku. Ten, kdo v tomhle podniku nalepil zrcadla na strop, asi hodně nenáviděl ženy. Protože jestli je něco horšího než dvojitá brada, jež se snaží doplazit do výstřihu, je to dvojitá brada ovinutá kolem krku jako šála. Zavřu oči a sním o labutí šíji a vlasech, které své majitelce nedělají naschvály, vypadají pořád šik a ochotně spolupracují se stylingovými přípravky.

Mezitím se hlava stihla vykuklit z ručníku, ale žádný otakárek se nekoná. Spíš schlíplá, mokrá myš. Je na světě ještě jiné místo, kde si připadám tak extrémně nepřitažlivá jako tady a teď? Konkurovat může snad jen zkušební kabinka v obchodu se spodním prádlem. Hlava bez objemu vlasů už nedokáže vyvažovat proporce, takže moje tělo vypadá dvakrát větší. Kadeřnice si toho zjevně všimla také, protože rychle popadla fén se slovy, počkejte tu krásu za chvíli, a jak dobře se budete cítit! Jediné, co zatím cítím, jsou její rozpaky. Zjevně má jinou představu o kráse než to, co vidí v zrcadle. Jo, holka, tenhle pocit znám, konstatuji škodolibě v duchu a s lehkým zadostiučiněním sleduji čím dál nervóznější kmitání kartáče a fénu. Nejsem jediná, koho moje vlasy neposlouchají! Ale já už to dávno neberu osobně.

Kadeřnice měla pravdu. Nakonec jsem se cítila dobře. Zato ona byla úplně vyčerpaná. Uklidňovala jsem ji, ať si z pěšinky nakřivo nic nedělá. Nic není tak pomíjivé jako čerstvý účes! A nic tak nevděčné jako moje vlasy. Nic s nimi nenadělám, mají zkrátka svoji hlavu. A je nabíledni, že ta moje to fakt není.

Jestli vás baví fejetony Lucie Šilhové, přečtete si i její starší v sekci Očima padesátky, anebo v knize Hřích mám pořád v záloze, která vyšla minulý týden. 

Reklama

Načítám