Hlavní obsah

Očima padesátky: Proč milujeme cyklisty a kde sídlí ženská duše

Foto: ilustrace Lenka Samešová
21. 3. 2022

Jediný sport, který byla moje máma ochotna tolerovat, byla jízda na kole. Cyklistům jde totiž – na rozdíl od jiných mužů – také o duši, říkávala. Nejspíš proto jsem nejradši randila s kluky, co mě vozili na rámu svého Favoritu. Díky nim jsem pochopila, že ženská duše sídlí pod tričkem.

Článek

Nebylo by mi to ani trochu divné, protože se to shodovalo s tím, co jsem občas zahlédla doma, ačkoliv se rodiče snažili některé sportovní disciplíny přede mnou skrývat. Vztah k cyklistice a pohybu vůbec jsem tedy měla kladný, protože bylo nabíledni, že mamince s tatínkem dělá moc dobře. Jenom ten tělocvik ve škole mi občas udělal čáru přes rozpočet. Když jsme probírali míčové hry a kotrmelce, byla jsem za šprtku. Jakmile ale paní učitelka ukázala prstem na tyč v koutě tělocvičny, stal se ze mě repetent.

Nešplhala jsem při hodinách matematiky nebo vlastivědy a neviděla jsem důvod, proč by to v tělocviku mělo být jinak. Navíc jsem měla zmatek v tom, na co vlastně budeme šplhat. Nejdřív to mělo být na tyč, pak na čas, a nakonec dokonce i na známky! Ty sbíral můj tatínek a jistě by nebyl rád, kdybych mu na ně šplhala. Paní učitelce se moje výmluva natolik zalíbila, že mi dala ze šplhu trojku. Stejné číslo měla i moje plynová maska, kterou jsme si čas od času v rámci tělesné výchovy museli nasadit. Dodnes si pamatuji pach gumy a popruhy na temeni hlavy, které mi vždycky zacuchaly vlasy. A ty choboty! Vypadali jsme jako stádo slůňat. Když jsem se dožadovala velkých uší, aby proměna byla dokonalá, museli si rodiče přijít popovídat s paní ředitelkou, jestli náhodou něco nezanedbali ve výchově. Já myslím, že nezanedbali. Vždycky jsem pouštěla starší před sebe. Hlavně když došlo na přeskok přes koně. Byla jsem ze třídy nejmladší, a tak jsem doufala, že než paní učitelka zastaví spolužákům krvácení z nosu a zafixuje zlomeniny, bude konec hodiny. Já, dítě šachisty, jsem totiž nedokázala pochopit, proč mám skákat přes koně, když přece kůň má jedinečné privilegium skákat přes ostatní. Tatínek mě za tu úvahu pochválil a už stavěl figurky, aby mi udělil další lekci. Pak ale kolem prošla maminka a bylo po hře. „Šachy jsou dobrý sport. Ale dáma je v určitých chvílích mnohem lepší,“ prohlásil tatínek a pustil mi Večerníček.

Vztah ke sportu se prý rodí v dětství. Takže díky mami, díky tati. Navzdory tělocviku je veskrze kladný. Aby také ne, když jsem si vzala cyklistu…

Nejen o životě s cyklistou, ale i dalších vtipných událostí ze života, si můžete přečíst i ve starších fejetonech Lucie Šilhové v její rubrice Očima padesátky

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek