Článek
Jste vy a vaše rodina očkovaní?
„Jsme očkovaní, protože u mne a mého manžela o tom rozhodovali rodiče, kteří samozřejmě věřili v očkování, a bylo povinné. Moje děti jsou také očkované, tehdy jsem také věřila a až špatné zkušenosti mě dovedly ke změně názoru.“
Co změnu způsobilo?
„Prvním šokem byla patologická reakce mého mladšího syna na první očkování ve třech měsících věku. Měl velkou alergickou reakci v místě vpichu, horečku a hlavně neutišitelný pláč, kterému se říká encefalitický křik. Trvalo to tři dny, po kterých se povahově změnil, přestal spát. Problémy trvaly roky – hyperaktivita, agresivita, dyslexie, snížená imunita a potravinová alergie.
Také jsem studovala homeopatii a postupně se dostala k informacím o rizicích očkování i z jiných zdrojů. Byla jsem šokována, nic z toho nám na medicíně neřekli. A od rodičů mých dětských pacientů jsem slyšela stále dokola – dítě bylo zdravé, pak bylo očkované a ,něco se stalo'. Překvapil mě rozsah a spektrum jejich potíží a nemocí. Před asi deseti lety jsem se seznámila s prací holandského lékaře dr. Tinuse Smitse, který napsal knihu o postvakcinačním syndromu a pak i o autismu. Jeho zkušenosti byly shodné s mými a mnoha jinými lékaři ze zahraničí i u nás.“
Podle některých lékařů jsou vakcíny nosičem velmi nebezpečných látekFoto: thinkstock
Proč jsou i přes to některá očkování dokonce povinná?
„Je to relikt ze socialismu. V době, kdy se zaváděly plošné očkovací programy, nikdo – ani ti, kdo o tom rozhodovali – nevěděl, jaký je mechanismus účinku vakcín a jak funguje imunita malých dětí. Existovaly předpoklady a teorie, ale nikdy nebyly ověřeny skutečně vědeckými metodami. Zavedení plošného očkování se navíc časově překrylo s přirozeným ústupem infekčních nemocí, takže to vypadalo, že byly vymýceny očkováním. Ovšem pohled na statistické grafy ukáže, že stejně ubývalo i nemocí, proti kterým se neočkovalo. Nemoci také ubývaly stejně v zemích, kde se proti nim očkovalo i v těch, kde ne. Nedávné studie v rozvojových zemích ukazují, že zavedení hygienických opatření má dramatický vliv na snížení nemocnosti a úmrtnosti na infekční nemoci. Očkování naopak dětskou úmrtnost zvyšuje, což také říkají statistiky.
Nesnižuje tedy šíření nemocí v kolektivu?
„Ukazuje se, že kolektivní imunita je mýtus. V proočkovaných populacích propukají také epidemie, a když je analyzujete, pak je někdy dokonce vidět, že očkovaní onemocní s vyšší pravděpodobností než neočkovaní!“
Častým argumentem pro očkování je, že možné následky očkování jsou mizivé v porovnání s tím, co hrozí v případě onemocnění…
„To vyvrátil sám předseda vakcinologické společnosti prof. MUDr. Roman Prymula, DrSc., na přednášce 8. 6. v Břeclavi. Veřejně řekl – stála jsem metr od něj – že očkování dnes působí víc problémů než nemoci, proti kterým je namířeno. Ovšem pro něho to není důvod přestat očkovat, protože by se prý mohly vrátit epidemie. Takže musíme obětovat celkové zdraví našich dětí, strpět alergie, astma, věčné záněty uší, hyperaktivitu, nervové poškození..., aby neměly těch pár nemocí, které se až na výjimky téměř nevyskytují.“
Musíme, protože to rodičům mnohdy nařizuje zákon…
„Bez informovaného souhlasu rodiče nikdo dítě nenaočkuje. Občanský zákoník, který začne platit od nového roku, toto právo ještě posílí. Konstrukce současných zákonů o očkování je absurdní, neústavní a nedemokratická. Stát přikazuje podrobit se výkonu, který může občana i zabít nebo trvale poškodit, ale nezajistí adekvátní proškolení lékařů, aby znali mechanismus účinku vakcín, jejich složení a možná poškození. Od maminek vím, že mnoho pediatrů třeba netuší, že ve vakcínách je hliník. Stát nedbá ani na adekvátní hlášení nežádoucích účinků (90–99 % reakcí není hlášeno), a hlavně neodškodňuje – a to ani do očí bijící a uznané případy postvakcinačního poškození.“
Mnoho dětí má po očkování nepříjemné vedlejší reakceFoto: thinkstock
Jaké látky se spolu s očkováním dostávají do těla, co mohou způsobit – a hlavně, byl jejich dopad testován?
„Jejich vliv testován nebyl. Možná některé byly testovány samostatně, ale nikdy nebyly adekvátně testovány jako směs. Přitom v toxikologii je dobře znám ,koktejlový efekt'. Znamená to, že když podáte každou látku samostatně, způsobí malé škody. Když je ale smícháte, stačí podat jen zlomkovou dávku a dojde k silnějšímu poškození buněk. Tento efekt je znám právě u rtuti a hliníku, složek vakcín. Rtuť se do nich přidávala jako konzervant, jednodávková balení by ji obsahovat neměla. Ale vždy doporučuji zkontrolovat příbalový leták. Rtuť se ve vakcíně vyskytuje ve formě thimerosalu. Ovšem v podstatě všechny vakcíny ji obsahují ve stopovém množství, jde o zbytky z výrobního procesu. Firmy ji ale neuvádějí, protože podle legislativy EU nemusejí."
Proč musí být ve vakcínách hliník?
„Mobilizuje imunitu, bez něj by nefungovaly. Pouze živé virové vakcíny se bez něj obejdou. Hliník má velmi silný a negativní vliv na imunitu, jeho celkové účinky jsou zkoumány až v posledních letech a výsledky nejsou moc pěkné. Ve vakcínách je v dávce, která nebyla nikdy testována z hlediska bezpečnosti.“
Člověku se nechce věřit, že by snaha prosadit očkování, byla jen o penězích a nehledělo se na zdraví, hlavně dětí.
„Domnívám se, že první očkování byla motivována skutečnou touhou chránit lidi před nebezpečnými nemocemi a jejich autoři měli altruistické motivy. Jenže nevěděli, co přesně dělají. Později, se sílícím vlivem a ziskem farmaceutických firem, začalo evidentně jít víc o peníze než o něco jiného. Moc by mě zajímalo, jestli výrobci vakcín vědí, co vyrábějí, jestli znají dopady očkování na zdraví lidí. Jestli si tak nevyrábějí pacienty, kteří by pak dlouhodobě potřebovali jíst jejich léky…“
Malé děti jsou prý očkováním ohroženy nejvícFoto: thinkstock
Je očkování nebezpečnější pro děti?
„Ano. I dospělý dostane stejnou dávku tetanovky nebo vakcíny proti pneumokokům jako kojenec. Je třeba si uvědomit, že když pětikilový kojenec dostane najednou hexavakcínu a pneumokokovou vakcínu, dostane stejnou dávku hliníku, jako kdyby sedmdesátikilový dospělý dostal asi 15 tetanovek najednou. Kojenci navíc nemají funkční hematoencefalickou bariéru, tj. látky z krve pronikají do mozku ve vyšší míře než u dospělého a mohou se tam dostat i takové, které bariéra dospělého mozku nevpustí. Hliník navíc tuto bariéru poškozuje. Ovšem ani dospělí nejsou v bezpečí. Každé očkování je riziko. Můžete bez problémů snést x vakcín a ta další bude spouštěčem problémů.“
Přes to přicházejí na trh stále nové vakcíny. Například očkování proti rakovině děložnímu čípku – jaký je váš názor na něj?
„Své dceři bych ho nedala a nikomu ho nedoporučuji. Má abnormálně vysoké riziko nežádoucích reakcí. Stačí se podívat například na stránky Truth About Gardasil nebo na web amerického soudu pro odškodňování po očkování a uvidíte, kolik případů vážného poškození po této vakcíně tam je. Tato vakcína prošla nedbalým zrychleným schvalovacím procesem.“
Brzy nastane čas očkování proti chřipce – a argumentu, že se díky němu zabrání epidemii…
„Kdyby souvisela proočkovanost proti chřipce s výskytem nemoci v dané zemi, propagátoři očkování by to zdůraznili. Ale všimněte si, že se jen říká, jak malou máme proočkovanost ve srovnání s Německem. Kde jsou údaje o tom, že máme patřičně vyšší nemocnost na chřipku? Četla jsem studii, která zjistila, že přestože očkovaní měli dostatek protilátek, dostali přibližně 5,5krát častěji jak chřipku, včetně prasečí, tak jiné respirační infekty. Je to logické – očkování oslabí imunitu a člověk je náchylnější.“
Neměl by se tedy přístup k očkování zásadně změnit?
„Já doufám, že se stane dobrovolným, nebo nejlépe minulostí. Mezi veřejnost se dostaly tak závažné informace, že bude stoupat počet lidí, kteří prostě očkování nebudou chtít ani pro sebe, ani své děti. Systém povinného očkování je neudržitelný. Je v rozporu s jinými zákony a nadnárodními úmluvami, jeho koncept nefunguje. Počet lidí, kteří ho budou odmítat, bude tak vysoký, že jakékoli sankce prostě už nebudou možné.“
Jaký názor na očkování máte vy? Napište nám!
