Článek
Vysvětlím vám to na jednom příkladu, historce, kterou mi vyprávěla kamarádka. Jistá žena se spolu se svým manželem chystala na večeři s přáteli. Ona si opravdu dala záležet, řádně se vyfintila a na výsledek byla pyšná. A chtěla pochválit. Jenže její muž se na ni podíval a pronesl „Není to ztráta času, když tě všichni stejně známe?“
I mně jeho poznámka přijde celkem vtipná, úsměvná. Taková milá narážka na to, že už se ti dva fakt znají, možná šlo i o tak trochu chlapsky neobratné vyznání lásky. Vždyť by se to dalo přeložit jako něco ve smyslu „na tom, že tě mám rád a líbíš se mi, nic nezmění ani ten nejlepší make-up na světě. Tak šetři svůj čas a raději ho věnujme jeden druhému."
Jenže žena toho muže měla jiný názor. Urazila se, a to na dost dlouho.
U nás doma
Přiznávám, že já tohle nechápu. My se doma špičkujeme skoro pořád. Jsme spolu dlouho, moc dobře známe slabiny (fyzické i psychické) toho druhého a baví nás si z toho utahovat.
A tak já s radostí dělám narážky na to, že za pár měsíců oslaví manžel čtyřicátiny, ale může být v klidu. Vlasy už stejně nemá, vousy mu zešedivěly dávno, pupík měl už při našem seznámení, tak se prostě budeme muset vypořádat jen s těmi poruchami erekce, co ho čekají. S oblibou využívám i informaci od své tchyně, která mi prozradila, že do tří let neříkal můj drahý (vysokoškolsky vzdělaný a chytrý) muž nic jiného než „auto“. Občas, když nevím, co mu zrovna odpovědět, prostě jen řeknu „auto“.
Pokud znáte svoji hodnotu, nemusí vás partner neustále ujišťovat o svých citech k vám. Klidně si z vás může dělat i legraciFoto: Profimedia
Manžel se mnou samozřejmě drží tempo. Dodnes se směju při vzpomínce, jak mi před lety koupil noční košilku velikosti M, která mi byla poněkud těsná. „Co to jako je, kupuju M jako modelka a mám to jít vyměnit za L jako ledoborec?“ řekl mi. Oba jsme se smáli, vůbec mě to neurazilo.
Proč?
A víte proč? Protože vím, že nejsem modelka, ale taky nejsem žádný ledoborec. A nepochybuji o tom, že to ví i můj muž.
Viděl mě se slzami od smíchu, i s těmi ze smutku. Viděl mě nemocnou, prožil se mnou dvě těhotenství, kdy mi při zvracení držel vlasy, aby mi nepadaly do záchodu. Byl se mnou u obou porodů, zažil mě na pokraji sil. Zná mě, když jsem nalíčená a sluší mi to, ale i když mám kruhy pod očima, beďar na čele a tři dny nemyté vlasy.
Přesto o jeho lásce ke mně nepochybuji, jsem si jí jistá a nepotřebuji žádná ujištění o tom, jak moc mě má rád, jak moc mu připadám sexy. Není nutné, aby mě nosil na rukou a choval se ke mně jako k bohyni.
A stejné je to s mými city k němu. Oba víme, jak důležitý jeden pro druhého jsme. Proto nám je jasné, že všechny fórky jsou opravdu jen fórky. Že pomocí nich možná trochu zlehčujeme to, jak moc se milujeme.
Společně se zasmát, umět si utahovat jeden z druhého. Není to paráda?Foto: Profimedia
Že by proto?
Proto si myslím, že lidé, kteří tohle partnerské popichování (které musí být samozřejmě milé, ne zlé a vulgární) nevydýchávají, mají jeden (nebo všechny) z následujících tří problémů:
- Nemají smysl pro humor – Kde nic není, ani smrt nebere. Kdo se prostě nerad směje, nerozumí vtipu, je bez šance. Opravdu mu zbývá asi jen to urážení.
- Malé sebevědomí – Když nemáte rádi sami sebe, jakákoli narážka na nějaký váš nedostatek nejspíš jen prohloubí pochybnosti, které o sobě máte. A naštvanost či urážení je jen obranný mechanismus.
- Nejistota – Nejste si jistí, že vás váš protějšek opravdu miluje? Máte nedostatek víry ve váš vztah? Tak to si všechny ty vtípky vyložíte spíš jako důkaz toho, že vás opravdu ten druhý nemá moc rád.
Věřte mi ale, že se o dost ochuzujete. Ty chvíle, kdy se spolu smějete, jsou k nezaplacení.
Jak je to u vás doma? Umíte si dělat jeden z druhého legraci?
