Hlavní obsah

Petr Vágner: Poslední slovo má žena

Foto: Radovan Šubín

Petr Vágner oslavil třiatřicetiny

Začátek nového školního roku přináší většinou do rodin školáků napětí, nervozitu a zmatky. Neznám nikoho, tedy kromě prvňáčků, které by datum 1. září netrpělivě vyhlíželi v kalendáři a těšil se na něj. I když... je tu ještě populární herec a moderátor Petr Vágner. Ten totiž právě prvního září oslavil krásná Kristova léta. Bilancuje?

Článek

Petře, jak jsi slavil narozeniny jako školák a jak je slavíš dnes?

Když jsem chodíval do školy, tohle datum ani mně nepřinášelo moc radosti. Vždycky jsem chtěl po tom prvním dni v lavicích slavit, ale všichni byli tak znechucení novým školním rokem, že se jim oslavovat nechtělo. Pak přišlo období, kdy jsem se těšíval na ty několikadenní pařby, škola neškola a dneska už je to pro mě datum skoro jako jakékoliv jiné, ale oslavy dělám, jenom když je ta číslovka nějak zajímavější. Jsem zvědavý na tu letošní, i když mám před ní i po ní práci…

Bylo ti 33 let, jsou to Kristova léta, říká se, že muž dosáhne svého pomyslného středu života a je před ním rozhodnutí, jak bude pokračovat dál. Bilancuješ?

Já tyhle věci moc neřeším, žiju spíš současností a letos na to navíc nějak vůbec nemám čas. Mám pocit, že právě tenhle rok mám pracovně snad nejvíc nabitý ve svém životě, a tak se ani nedostanu k tomu, abych se někde v klidu posadil a zamyslel se. Jsem prostě pořád v poklusu.

Jaké dárky dostáváš nejraději?

Asi největší radost mi udělá, když mi dcera něco namaluje nebo vyrobí. Co jsem chtěl zažít, jsem si splnil, adrenalinové sporty dělám i tak, a všechny materiální věci, které jsem chtěl, jsem si pořídil, takže ani po ničem nějak netoužím.

Foto: archiv P. Vágnera

Jako princ v pohádce Čertova nevěsta

Právě jsi dotočil pohádku se Zdeňkem Troškou Čertova nevěsta, hraješ v ní prince. Prozraď nám o natáčení víc!

V téhle pohádce hraju nápadníka princezny (mimochodem se jmenuje Mečislav Milivoj, udatný a svobodný pán z Udatova), ale jak to tak bývá, ona je zakoukaná do prostého chlapce. Takže u ní nemám šanci ani v tom krásném kostýmu, co mám na sobě. Natáčelo se na více místech, ale třeba část, ve které se objevím já, jsme točili na zámku v Ploskovicích, což je kousek od Litoměřic. A mezi herci se objeví třeba královna a král, které hrají David Suchařípa a Sabina Laurinová, oba skvělí lidé, taky třeba Bára Munzarová, výborný František Němec a dokonce i moderátor Saša Hemala! Premiéra by měla být příští rok v únoru.

Původně jsi chodil na polygrafickou školu. Chtěl jsi být vždycky hercem? Nebo má polygrafie s herectvím něco společného?

Společného nemají tyhle obory asi nic, ale já jsem asi jako každý v těch 14 pořádně nevěděl, co bych chtěl v životě dělat, což jsem si naštěstí na té střední škole ujasnil. A tak jsem po maturitě spěchal na školu hereckou.

Naplnily se tvé představy o tomto povolání, nebo bylo ve skutečnosti mnohé jinak?

Asi jako každý jsem měl představu, že vyjdu ze školy a režiséři se o mě budou prát. Takže ty první roky nebyly nic moc, i když jsem v podstatě už od prváku hrál v Národním divadle po boku těch největších českých herců. Ale musel jsem bojovat postupně o každou roli, moderátorský post, obcházet agentury a doufat, že někde zaujmu. Měl jsem obrovské štěstí, protože většinu mých spolužáků dneska tahle profese neživí.

Do Prahy jsi se dostal z Moravy. Vnímal jsi zpočátku nějaké rozdíly mezi Moravany a Čechy?

Já jsem na Moravě žil jen do svých dvanácti let, ale musím říct, že tenkrát jsem ten přechod asi vnímal mnohem víc, než kdybych sem přišel jako dospělý. Používal jsem totiž některá typicky moravská slova, a tak jsem brzy zjistil, jak dokážou být děti zlé. Dávaly mi pěkně „sežrat“ všechny ty moje „děcka, žaby nebo cukle“. A co teprve, když jsem řekl rožni… Až asi po roce se to změnilo, takže na sedmou třídu mám takové rozporuplné vzpomínky.

Foto: Pavel Dvořák

Petr a Gabriela

Říká se, že dívky z Moravy jsou nejkrásnější, ale u tebe zvítězila, pokud se nepletu, Češka. Jak jste se seznámili?

To se pleteš, je to Moravanka!:-) Vlastně pochází stejně jako já ze severní Moravy, ale i když jsme oba žili nějakou dobu v Brně (já v dětství s rodiči, ona tam studovala vysokou školu), tak jsme se potkali až v Praze. Seznámili jsme se díky naší práci, což není u moderátora a novinářky tak složité.

Po jak dlouhé době pozná chlap, že je to ta pravá, kterou už si má vzít?

Tak to nevím, to se asi nedá zobecnit a u každého je to jinak. Někdo to nepozná třeba vůbec a u někoho je to vteřinová záležitost. Já jsem to zpočátku taky nevěděl, až časem zjistíš, že je ti s tím člověkem fajn a že ti ani nevadí se k němu „připoutat“ nějakým papírem.

Přece jenom, když jste se brali, nebyl jsi tak známý a obletovaný např. tolika fanynkami. Nežárlí manželka?

Mám neuvěřitelně tolerantní a po všech stránkách skvělou ženu, která mi s kariérou od začátku hodně pomáhá, opravdu nežárlí a je mi velkou oporou, i když to některé fanynky občas zkouší. Mám to štěstí, že s ní můžu mluvit o všem, takže mi kolikrát i radí, jak na to reagovat.

A ty? Žárlíš?

Myslím, že střídmá žárlivost patří ke každému vztahu, zvlášť když máš hezkou ženu, ale nijak to nepřeháním a rozhodně žádnou Itálii doma nemáme.

Máte krásnou dceru, kdo vybíral její jméno Lillian Mia a podle čeho jste se u výběru řídili?

Jméno jsme vybírali oba a dlouho jsme se nemohli shodnout. Chtěli jsme něco trochu netypického, protože k příjmení Vágner se to přímo nabízí. Výsledek je v podstatě tak trochu kompromis, ale myslím, že malá je se jménem spokojená a že se k ní hodí.

Foto: Pavel Dvořák

S dcerkou Lillian Miou

Plánujete jí sourozence a nebo tomu necháváte volný průběh?

Necháváme tomu volný průběh, ale myslím, že se sourozence určitě dočká.:-)

Kdo má u vás v rodině poslední slovo?

V poslední době často naše dcera, ale jinak je to spíše žena, to musím přiznat.

Kdo vám hlídá Lillian Miu, když odcházíte někam společně?

Bohužel moc často se nám nepoštěstí, abychom šli někam společně, protože já skoro v jednom kuse pracuji. Takže ani žádné hlídací tety nemáme. Manželka to i přes svoje pracovní vytížení zvládá sama, holt s jednou babičkou na Moravě a druhou pracující to prostě ani jinak nejde. Ale jednou za čas některá pohlídá a to pak většinou jako první míříme do kina.

Rozhovor jsme začali o tvé nové roli prince ve filmové pohádce, ale ty jsi hrál i v některých zahraničních filmech, např. Hartova válka. Jak vzpomínáš na natáčení se zahraniční produkcí?

Hrál jsem „zamlada“ ve více takových filmech, dřív se toho u nás točilo hodně a tenkrát to pro mě byl velký hollywoodský svět. Tyhle produkce měly vždycky hodně peněz, což bylo vidět na všem – od cateringu po množství maskérů a kostymérek, prostě úžasná zkušenost. I když tam člověk hrál epizodní roličku, připadal si jako pan Herec…

Točil jsi také české filmy. Který z nich máš nejraději? Myslíš si, že by ti český film mohl dát více příležitostí?

Rád bych si zase v něčem zajímavém zahrál, baví mě ta atmosféra při natáčení a bavily mě vlastně všechny filmy, které jsem kdy dělal. Od těch „profláknutých“ až po studentské, každý byl něčím jiný, něčím zajímavý. V Expertech třeba byla super parta, protože tam hráli samí mladí herci, točil to mladý režisér... Pořád jsme pařili a obrovsky jsme si užívali premiérové objíždění kin. Úžasná parta je také na Čertově nevěstě. A třeba na Veni, Vidi, Vici mám zase bezvadné vzpomínky, v něm jsem skoro jako kaskadér zachraňoval Michala Suchánka za deště z rozvodněné řeky…

Foto: archiv TV Óčko

S K. Gottem ve vlastním pořadu na TV Óčko

U  nás tě všichni samozřejmě znají ze seriálů. Své jistě udělala Ordinace v růžové zahradě. Jak jsi se vyrovnával s náhlou popularitou?

Nechci, aby to vyznělo nějak namyšleně, ale asi každý herec touží po tom ve své profesi něčeho dosáhnout a hrát tak, aby se to lidem líbilo. A určitým měřítkem je právě pak ta popularita, takže i já jsem samozřejmě rád dal svůj první autogram, užil si první focení s fanynkou a baví mě to dodneška. I když někdy by si člověk nejradši nasadil neviditelný plášť a šel nakoupit nebo do kina jen tak, zvlášť když mu třeba není nejlíp…

Jak to snáší rodina?

Jak už jsem říkal, manželka je velmi tolerantní, takže mi to přeje a ochotně mi pomáhá třeba se zasíláním autogramů. A když mě někdo zastaví na ulici, přemístí se někam opodál a čeká, až si to „vyřídím“. Lilli to už taky zná, takže se většinou jen zeptá, co ti lidi od tatínka chtějí, a protože je to velmi společenské dítko, tak ji to i baví pozorovat a komentovat.

Také jsem někde četla, že máš přes 600 seskoků padákem a zbrojní průkaz, to je čistě záliba, nebo trénuješ na roli Jamese Bonda?

Těch seskoků mám za sebou už skoro 700 a chodit střílet už teď tolik nestíhám, ale ano, počítám s tím, že v příští Bondovce vystřídám Daniela Craiga. Ne, samozřejmě jsou to mé koníčky, skáču už nějakých 15 let a zbrojní průkaz už taky pár roků vlastním, ale občas se to pro nějakou roli hodí.

Děkuji za rozhovor a za redakci přeji, abys byl teprve ve své první třetině života!

ynezorPumanzeSaNyknalC