Hlavní obsah

Polička, co už nespadne! Naučte se vybírat správnou hmoždinku

Foto: Alexandra Fráňová

Pokud potřebujete přišroubovat ke zdi například polici či knihovnu, nikdy byste neměli zapomenout na šikovného a velmi důležitého pomocníka. Hmoždinku. Jen díky ní zajistíte, že vrut bude ve zdi pevně držet a nebudete se muset bát úrazu kvůli pádu nábytku.

Článek

Spousta lidí hmoždinky podceňuje a nepovažuje je za důležité. Ovšem to je chyba. Ohrožují tím svou vlastní bezpečnost (nemluvě o bezpečnosti své rodiny). Právě hmoždinka zaručí, že vrut bude držet ve stěně a nevypadne. Díky zoubkům na svém povrchu či nejrůznějším výstupkům a „křidýlkům“ se ve zdi napevno uchytí poté, co je roztažena zašroubovaným vrutem.

Na trhu jsou k dostání hmoždinky nejrůznějších tvarů, velikostí a barev. Jak vybrat tu správnou?

Stěno, pověz, z čeho jsi

Hmoždinky je důležité vybírat především podle materiálu, z něhož je vyrobena stěna, do které potřebujete vrut zašroubovat. Máte stěny z cihly, sádrokartonu, železobetonu, nebo dřeva? To byste měli vědět před tím, než vyrazíte do obchodu. Zvolit jistě můžete také univerzální hmoždinku, tedy takovou, která se hodí prakticky pro všechny typy materiálů.

Jakou hmoždinku tedy zvolit?

1. Univerzální (vhodné prakticky do stěny z jakéhokoli materiálu)

Pokud potřebujete přidělat předměty typu obraz, garnýže, osvětlení, závěsné skříňky a podobné předměty, tak s touhle hmoždinkou chybu neuděláte. Tyto hmoždinky jsou vhodné opravdu do každého materiálu, takže pokud si nejste jisti podkladem, tak zvolte tuhle. Hmoždinka je uzpůsobená tak, že má na sobě vroubky, které zabraňují protáčení. Hlavní rozdělení těchto hmoždinek je s límečkem a bez límečku. Variantu bez límečku snadněji připevníte skrz připevňovaný materiál. Naopak límeček zabraňuje zapadnutí hmoždinky do dutiny.

2. Hmoždinky do pevných plných materiálů

Tady opět můžete sáhnout po univerzální hmoždince uvedenou výše, ale má to jedno zásadní pravidlo. Pokud máte cihlovou zeď z plných cihel, tak je důležité trefit se při vrtání do cihly a ne do spáry. Jedině hmoždinka, která drží v cihle je pevná. Tady pro vás máme jednu radu, vezmete si ocelový špendlík a kladívko. Pokud zatlučete celý špendlík, tak jste trefili spáru, ale nezoufejte, zpravidla spára je široká cca 1 cm, takže se posuňte o kousek dál a můžete se do toho pustit už na ostro. Úspěchem je, když se z díry sype červený cihlový prášek.

3. Hmoždinky do pevných dutých materiálů

Tyto hmoždinky také naleznete pod označením univerzální, ale tady pozor, musí tam být ještě informace o tom, že jsou vhodné do dutých materiálů (duté cihly, pórobeton). Nejlépe vybírejte ty, které po zašroubování vrutu se rozevírají, mají „křidýlka“. Tyto hmoždinky vyplní místo v dutině a nebudou se vytahovat.

4. Natloukací hmoždinky

Tyhle hmoždinky si zamilujete, šetří čas s vybíráním vrutů, prodávání se v kuse hmoždinka + vrut. Umožňují rychlou montáž pomocí zatlučení a snižují pracovní náročnost. Vhodné jsou do betonu, plných cihel, kamene i sádrokartonu. Pro představu můžete je použít na nosné konstrukce ze dřeva i  kovu, na stavbu sádrokartonových konstrukcí, také při montáži elektrických rozvodů do lišt, při upevňování plechů a folií. Jsou také vhodné na pozdější demontáž.

Foto: Archiv firem

1. Hmoždinka univerzální bez límečku, 2. Hmoždinka univerzální s límečkem, 3. Hmoždinka do dutých materiálů, 4. Natloukací hmoždinka

5. Hmoždinky do sádrokartonu

Sádrokarton je dnes velice oblíbený stavební prvek, ale potíž je, že je velmi křehký a může se drolit. Velmi často se používá, například ke snižování stropů, nebo příček v bytě. Rozhodně se s ním setkáte, tak nezoufejte i tady zabodujete. Máte více možností, tady hlavně hleďte na váhu upevňovaného předmětu.

  • Předměty do 8 kg - Tady si vystačíte s klasickou hmoždinkou do sádrokartonu, která vypadá jako takový široký šnek. Tato hmoždinka je vhodná pro upevnění např. obrázků, elektrických spínačů, poličky na lehčí předměty.
  • Předměty do 15 kg - Tady sáhněte po kovové hmoždince s metrickým šroubem. Je to velice rychlá a spolehlivá hmoždinka do dutin. Vhodná pro sádrokartonové desky či dřevotřísku.
  • Předměty do 25 kg - Tady pro vás máme hmoždinku, která je vhodná pro přidělání vašeho lustru, tahle se vám rozhodně vytahovat nebude. Tady zvolte výklopnou hmoždinku s pružinou a s hákem. Silou pružiny se roztáhne v každé dutině a lustr se ani nehne, případně má i klasickou variantu bez háčku.
Foto: Archiv firem

1. Hmoždinka GK - pro sádrokarton. 2. Kovová hmoždinka Fischer HM s metrickým šroub. 3. Hmoždinka KDH

6. Hmoždinky do ytongu

Pokud vybíráte hmoždinku do ytongu, tak tady hraje velkou roli pevnost materiálu. Některé druhy jsou měkčí a těžko se do něj něco upevňuje. Může se vám také stát při upevnění velmi těžkých předmětů (např. branky, vrata), že se hmoždinka „vymačká“ a vypadne. Opět vybírejte podle váhy předmětu, pro těžší předměty zvolte kotvu do pórobetonu.

Foto: Archiv firem

1. Hmoždinka do pórobetonu - vhodná pro upevnění pomocí vrutů do dřeva v pórobetonu. 2. Hmoždinka do pórobetonu - spirálovitá vnější žebra se zaříznou do stavebního materiálu a vytvoří větší odpor proti vytažení. 3. Kotva pro pórobeton - umožňuje vysokou úroveň zatížení.

7. Chemické kotvy

Neboli chemické hmoždinky, ty jsou vhodné pro těžké kotvení strojů, ocelových konstrukcí. V domácnosti po nich můžete sáhnout, pokud selžou ostatní hmoždinky. Je to sice dražší záležitost, ale někdy i v domácnosti jsou třeba.

Jak velkou?

Velikosti zvolené hmoždinky samozřejmě musí odpovídat velikost použitého vrutu a také otvoru, který pro ni předvrtáme do zdi. Zatímco většina hmoždinek se dá sehnat v sadě přímo s vhodnými vruty (a pokud ne, na obalu hmoždinek výrobce píše, pro jaký typ vrutu se hodí), spousta lidí tápe, jak velkou a hlubokou díru má do stěny vyvrtat. Je totiž jasné, že vyvrtáme-li díru příliš mělkou či úzkou, hmoždinku do ní nedostaneme (což je ovšem ještě ten lepší případ „přešlapu“, protože můžeme na další pokus otvor převrtat). Horší je, když otvor uděláme příliš široký a hmoždinka v něm nedrží. Pak je totiž jasné, že nebude držet ani police, kterou jsme chtěli na stěnu připevnit.

Proto vždy používejte velikost vrtáku, která odpovídá dané hmoždince (většina výrobců označuje hmoždinku číslem, jež odpovídá šířce předvrtaného otvoru v milimetrech – typ č. 8 tedy znamená, že musíte použít vrták, kterým vyvrtáte otvor o průměru 8 mm). Také nezapomínejte na ostrost vrtáků, tupý vrták není tak přesný a může nadělat více škody než užitku. Hloubka otvoru by měla být o několik milimetrů delší než délka hmoždinky (aby se v něm mohla dostatečně roztáhnout).

Ještě než začnete hmoždinku do otvoru zasouvat, přesvědčte se, že v něm nezůstaly zbytky zdiva a omítky – nejsnazší je otvor vyčistit tím, že do něj foukneme (prach by měl vyletět ven), případně můžete použít vysavač.

Hmoždinka by se měla při nasouvání do vyvrtaného otvoru trochu „bránit“. Při šroubování vrutu by se neměla protáčet ani „vylézat“ ven.

Nezapomínejte na vzdálenost vrtaných míst. Příliš malá vzájemná vzdálenost hmoždinek může způsobit destrukci stavebního materiálu. Držte se jednoduchého pravidla: rozteče by měly být alespoň dvojnásobkem délky hmoždinky.

ynezorPumanzeSaNyknalC