Pomoc! Dědeček mi rozmazluje děti!

Začíná to kouskem čokolády před spaním. Když vidíte rozzářené oči (dědečkovy možná ještě víc než ty dětské), poznámku o zubech vyčištěných před pěti minutami si ponecháte pro sebe. Pro jednou... Pro jednou se opakuje při každém víkendovém pobytu u prarodičů, přesto doporučuji nezasahovat. Také přetaženou večerku a vysedávání u DVD, případně počítače, neberte tragicky. Malé děti většinou rychle akceptují, že s babičkou a dědečkem platí jiná pravidla než doma.

Jenže čas běží a ze sladkého drobečka je nezvladatelný puberťák. Prarodiče to ale většinou nevidí, respektive nechtějí vidět. Pro ně jde stále o jejich malou Barborku, i když už dávno nosí podprsenku a podmalované oči. Jsou teenageři, které velká pozornost prarodičů znervózňuje a dráždí. A pak jsou jiní (většinou dívky), které se ji naučí zakalkulovat do svých cílů. Nechcete pořídit dceři nejdražší iPod poslední modelové řady, když ten předchozí zapomněla ve vlaku? „...si řeknu dědovi," zavrčí jen a odklátí se do svého pokoje. A než se měsíc s měsícem sejde, už se chlubí ve školní partě novou hračkou, byť jste svého otce prosila, aby vydržel aspoň do narozenin. Veškeré výchovné působení, které jste chtěla použít, je zkrátka k smíchu, když vám za zády stojí váš otec s otevřenou náručí i peněženkou.

Jsou ale ještě horší situace. Můžete mít doma malou intrikánku, která si zcela intuitivně osvojila Caesarovo krédo „rozděl a panuj". Před vašimi rodiči sehraje zdařilou hereckou etudu na téma teplých večeří, které doma nedostává, zatímco všechny její kamarádky ano. Babička, pokud je rozumná, celou záležitost přejde mlčením a nechá vás zavést řeč do bezpečnějšího koryta. Pokud rozumná není, vrhne na vás vyčítavý pohled. A pokud vás v tom chce vykoupat do důsledků, pohladí vnučku po hlavě: „Ty můj chudáčku, a co by sis dneska dala? Rajskou s knedlíkem nebo raději řízek s hranolkami?"

Aby bylo jasno: nechci po starší generaci, aby děti svých potomků přestala rozmazlovat. Naopak, to je svaté právo všech prarodičů, stejně jako jejich vnoučků a vnuček. Pokud však třináctileté slečně váš otec skočí na každý špek, není pro ni „tím nejúžasnějším dědečkem", ale spíš oslíkem, kterého utáhne na vařené nudli. Tohle však svým rodičům těžko vysvětlíte. I rozmazlování by však mělo mít své hranice - a ty musíte nalinkovat vy.

Pokud se děti nenaučí včas, že nemohou mít všechno, co by chtěly, že každý čin nese své důsledky a že svět se netočí výhradně podle jejich přání, selhali ve výchově rodiče. A třeba jenom v tom, že nedokázali zkrotit babičky a dědečky, kteří odmetali svým vnukům z cesty každé smítko.