Článek
První dotazy začnou přicházet někdy mezi třetím a pátým rokem. Ty se ještě dají odbýt neškodnou větou o tom, že se maminka s tatínkem musí mít rádi a z té lásky vyroste v maminčině bříšku miminko. S nástupem do školy se ale situace přiostřuje a děti se dožadují „vědečtějšího“ vysvětlení. A dopadnout to může i následovně.
S pomocí přírody to neklaplo
Na rozpaky své matky dodnes s láskou a úsměvem vzpomíná dnes již padesátiletý Milan. Neví, kolik přesně mu bylo, když ten slavný dotaz vznesl, ale prý tak asi sedm let.
„Máma si mě vzala do pokojíku a jala se mi to vysvětlovat. Začala u včeliček a čmeláčků, plynně se přesunula k motýlkům a květinám, a když se chystala probrat nějakou další zvířenu, vtrhnul do pokoje otec, který nás slyšel z obýváku. Prohlásil, že jestli to takhle bude pokračovat, budu mít v šestnácti deset neplánovaných dětí, tak ať to radši nechá na něm,“ směje se Milan.
S otcem pak vše probrali jako chlapi. „Nevybavuju si přesně slova, která použil, ale popsal to přesně, bez příkras. Prostě mi vysvětlil, že pindíka nemají kluci jen na čurání,“ uculuje se Milan, který tak díky otci nemá ani jedno nechtěné dítko.
Máte malé děti? Tak to vás čeká stejně choulostivá diskuse jako před lety vaše rodičeFoto: Thinkstock
Nečekaný útok
To třiatřicetiletá Klára si pamatuje, jak svou maminku dotazem týkajícím se lidského rozmnožování opravdu rozhodila.
„Chodila jsem tehdy do první třídy a spolužák se mě ptal, jestli doopravdy vím, jak se dělají děti. Z jeho tónu jsem pochopila, že je za tím něco víc, než to, co jsem o tom doposud věděla. Ale svou nevědomost jsem nepřiznala. Po škole jsem přilítla domů a místo pozdravu jsem na mámu vyhrkla: ,Jak se dělají děti?! Ale doopravdicky, mami!´,“ vzpomíná Klára.
Její maminka byla prý očividně zaskočena, ale zachovala se statečně. „Řekla mi: ,Ahoj, dnes jsem se měla dobře, a jak ty zlato?´,“ popisuje Klára s tím, že dnes je jí jasné, že maminka tím hrála o čas. Nakonec si spolu sedly, na pomoc si maminka přibrala i poučnou knížku a s pomocí obrázků dcerce celou věc vysvětlila. „Pamatuju si, že jsem nemohla pochopit, že se klukům může penis zvětšovat a zase zmenšovat. To mi moje šestiletá hlava nebrala a asi pětkrát jsem se ujišťovala, jestli to tak doopravdy je,“ směje se Klára.
Menší ratolesti se spokojí s poměrně obecným vysvětlením, školáci už ale vyžadují dost podrobnější popis toho, jak se dělají dětiFoto: Thinkstock
To já nikdy dělat nebudu
Chvíle pravdy se samozřejmě před mnoha lety konala i u dnes devětatřicetiletého Tomáše. Vysvětlování se ujali oba rodiče. „Máma s tátou si se mnou sedli a začali vše objasňovat. Táta mluvil, popisoval, jak to probíhá, používal výrazy z biologie, ale já prostě nerozuměl, co myslí vaginou a penisem, takže to máma překládala slovy typu pinďa a pipinka. K tomu měla na klíně rozloženou obrázkovou knížku, v níž mi to vše na ilustracích ukazovala,“ vypráví Tomáš.
Když přednáška skončila, rodiče čekali od Tomáše nějakou reakci. Chtěli slyšet, že to pochopil, případně zda nemá nějaké doplňující otázky. „Já se ale jen znechuceně zvedl a prohlásil, že je to hnus, že tohle já teda nikdy dělat nebudu,“ říká Tomáš. Jeho tatínek tehdy dostal záchvat smíchu a jen suše prohlásil: „Jo, chlapče, to si myslíš teď, počkej za pár let!"
A jak tuto ošemetnou věc vysvětlili rodiče vám?
