Článek
Začalo to v srpnu minulého roku, kdy jsem se po 15 letech rozvedla a našla si o 15 let mladšího kluka. Je mi 35 let a mému příteli je 20. Stalo se a já se hluboce zamilovala. Problém je v tom, že už mám tři děti a další opravdu nechci.
S přítelem o tom mluvím na rovinu. I přesto, že ví, že už děti nechci, hodlá se mnou žít a je smířený s tím, že děti mít nebude. Momentálně mu to věřím, ale mám své zkušenosti a obávám se, že za čas určitě po dětech zatouží, a odejde proto za jinou. Nyní mám dilema, zda do vztahu jít naplno se vším, co k tomu patří, a neohlížet se na budoucnost, a nebo být zodpovědnější a myslet právě na budoucnost.
Co se týká okolí a rodiny, tak názory se velice liší. Ti, kteří mají děti ve věku mého přítele, to odsuzují. Jiní, co mají děti malé, mi fandí. Já sama s tím ještě bojuji a někdy se za to stydím, ale láska k němu je silnější a vzdát se ho nechci. Jsou dny, kdy vše vidím pozitivně, cítím se šťastná a naplněná, a pak jsou dny, kdy vidím všechno negativně. Hlavně se bojím, že si to začnu vyčítat, že nemůže mít kvůli mně děti. I když vím, že je to jeho rozhodnutí, přece jen bych asi měla mít já větší rozum. Ale nemůžu si pomoci, prostě a jednoduše ho miluji.
