Hlavní obsah

Přiznat dítěti „hříchy" mládí?

Foto: Thinkstock

Některé prohřešky nechceme přiznávat ani sami sobě

Kdo z nás si na základní škole nikdy nezapálil cigaretu, neopil se na středoškolském večírku nebo nezkoušel projezdit v šestnácti republiku stopem? Téměř každý má vzpomínku na nějaké to mladické dobrodružství, které by u svých dětí ale viděl nerad. Má cenu své „hříchy mládí“ před potomky skrývat, anebo vás takové historky naopak ještě více sblíží?

Článek

Když mi bylo šestnáct, poprvé jsem se doopravdy opila. Premiéra studentského divadla, velký potlesk, úspěch – a pak už stačilo jen pár skleniček alkoholu, se kterým jsem do té doby měla mizivou zkušenost. Ráno mě probudila pekelná bolest hlavy a strach, co na to rodiče. Můj otec mě ale tehdy překvapil. Přisedl si ke mně na postel, podal mi studenou limonádu a řekl: „Historie se opakuje, tohle se mi ve tvém věku stalo také. Doufám, že to bylo naposled.“ Samozřejmě, že jsem si při takovémhle přístupu už dávala pozor. Alespoň na to, abych příště líp uhlídala hranici, do dveří vcházela rovně a správně artikulovala.

Příběhy s varováním

„Za tohle řešení tleskám,“ říká dětská psycholožka Leona Němcová. Podle jejích slov by rodiče neměli své dávné poklesky před dětmi tajit – ale také by je neměli vyprávět jen tak pro pobavení. Jednoduše řečeno: Pokud zjistíte, že je vaše dítě cítit nikotinem, můžete mu odvyprávět svou zkušenost z mejdanu na konci deváté třídy, kdy jste si v rámci party poprvé zapálily. Zdůrazněte ale také, jak vám bylo po pár tazích špatně, a nezapomeňte třeba na prastrýce, který zemřel v padesáti na rakovinu plic.

Podle Leony Němcové by vždy mělo jít o příběh s varováním. „Potom se jedná o velmi silnou výchovnou metodu.“ Navíc správně (a ve správné době) nabídnutá vzpomínka na poklesky z mládí nemá jen výchovný účinek. Zjištění, že máma občas taky dělala „zakázané" věci, a navíc je ochotná mi o nich říci, posílí důvěru mezi rodičem a dítětem.

Důležitý je přitom věk, ve kterém se s naším potomkem o své zkušenosti dělíme. Vyprávět šestiletému dítěti o vašich „středoškolských" zážitcích s alkoholem asi nemá cenu. Správná chvíle přijde krátce před pubertou, tedy v době, kdy mu podobné aktivity začnou připadat lákavé. „Důležité je ale nevyprávět jen o tom, jak báječně jste to po čtyřech sklenicích vodky na diskotéce rozjela, ale hlavně o tom, jak vám bylo ráno zle," radí psycholožka.

Máma byla frajer

Samozřejmě věčnou otázkou zůstává, co je špatně – a také v jakém věku. Alkoholový rauš na základní škole není zrovna následováníhodný a skutečně by měl sloužit spíš jako varování. Na druhou stranu veselé historky z maturitního plesu, který se po půlnoci proměnil v šampusovou smršť, si vaše dítě poslechne s chutí. To samé platí například pro zážitky z vašeho dobrodružného cestování.

Pokud jste ve dvaceti projezdili s kamarádem a batůžkem na zádech stopem celou Evropu, přespávali po náhodných hostelech (a někdy taky ve spacáku v parku) a při cestě zpátky počítali posledních pár mincí, jestli ještě máte na máslo, anebo zůstanete jen o suchém chlebu, můžete právem tuhle etapu považovat za iniciační pro svůj další život. Vyprávěním o ní nezkazíte nic, naopak. A to ani v případě, že by vás podobná eskapáda, pokud by se do ní pustilo vaše dítě, nepotěšila. Možná si vaše čtrnáctiletá dcera, která už ve vás vidí jen „vykopávku“, řekne: Máma byla stejně frajer.

S drogami opatrně

Drogové výlety jsou ošidnější záležitostí. Jenže ruku na srdce: V době, kdy zkušenost s mariuhanou má třetina dětí na základních školách a taneční drogy patří v hudebních klubech téměř k bontonu, pravděpodobně ve vykouření pár jointů svým dětem nezabráníte. Proto až se vám váš potomek svěří, že už i jeho spolužáci v osmé třídě zkoušeli ve vodní dýmce trávu, nemá cenu ho od takových kamarádů odrazovat. Možná nastal naopak čas odvyprávět mu vlastní zážitky s marihuanou a popovídat si s ním také o rizicích jednotlivých typů drog. A ta se na ose počínající marihuanou a končící heroinem nebo pervitinem dramaticky liší.

Existují ale i selhání, se kterými se vám svěřovat vlastním dětem nechce. Těžko se vám mluví například o interrupci, kterou jste kdysi podstoupila? V takovém připadě hodně záleží na vztahu, jaký se vám dosud povedlo se svým potomkem vybudovat. Když mezi vámi a vaší dcerou panuje důvěra, možná ji váš „špatný" příklad přivede k odpovědnějšímu chování, tedy k antikoncepci. Na druhou stranu citlivější děti mohou mít s interrupcí problém, mohou se začít sami sebe, ale i vás ptát, jestli i jich byste se takhle zbavily... Zkrátka - svěřovat se dětem s vlastním potratem je hodně riskantní záležitost.

Obecně ale platí, že vaše stará dobrodružství, a to i taková, která byste u svých dětí viděly nerady, vám v jejich očích neuškodí. Naopak, možná se na vás podívají jinýma očima.

ynezorPumanzeSaNyknalC