Hlavní obsah

Rodiče vs. děti: Jaký má být funkční trest? Takovýto!

Foto: thinkstock

Tresty mohou být součástí výchovy, ale musí být promyšlené

„Škoda rány, která padne vedle“ nebo „Nás naši také trestali, a vyrostli jsme ve zdraví“. Přístup českých rodičů k výchově je v mnoha případech jasný, trestům v jejich různých podobách často říkají jednoznačné ano. Jenže patří vůbec tresty do výchovy? A pokud ano, tak jak by měly vypadat?

Článek

Zlobí všechny děti! Některé víc, jiné méně, ale vesměs jsou na tom všichni rodiče stejně. Pak přichází na řadu domlouvání, prosby, vysvětlování, ale také zákazy, tresty, a možná i nějaký ten pohlavek. Jak k nim ale přistupovat, aby jste dosáhli očekávaného výsledku?

Trestat, či netrestat? Toť otázka

Říci jednoznačně, kdy a jak přikročit k trestání, případně, že by bylo dobré se takového postupu ve výchově vyvarovat, nelze. Odborníci se shodují, že v rozumné míře, a především při dodržení určitých pravidel nejsou tresty zcela nepatřičné, ale ne vždy zafungují tak, jak chcete.

„Je to tak, že rodiče musí najít způsob, jak s dítětem fungovat. Jsou děti, se kterými bez trestů skutečně nic nepořídíte, a když jim tímto způsobem neurčíte hranice, převálcují za chvíli celou rodinu. Ale pak jsou děti, které jsou například tak úzkostné, že je už jen věta ,tohle nedělej' vyvede z rovnováhy. Trestat takové děti je úplně zbytečné a napáchá to víc škody než užitku,“ vysvětluje psycholožka Katarína Lomská Filasová z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Když trestat, tak s rozmyslem

Největší chybu dělají rodiče podle odborníků v tom, že trestem v podstatě uleví svým nervům, takzvaně vypustí páru a vybijí se. Ve chvíli, kdy vás dítě zlobí, odmítá poslechnout a vám dochází trpělivost, je takzvaných pár facek nebo zákaz televize nejjednodušším krokem. Jenže vy takto ulevujete sobě, dítěti rozhodně nijak výchovně neprospíváte. „Trest by neměl mít nic společného s vybíjením vlastní frustrace, že se potomek nechová dle vašich představ, nebo že jste toho dneska měli moc,“ popisuje Katarína Lomská Filasová.

Foto: thinkstock

Pokud stanovíte jasná pravidla, dítě bude při jejich porušení přesně vědět, co ho čeká

Základním pravidlem proto je, že si trest musíte pořádně rozmyslet, nikoli jednat v afektu. A vždy by mu mělo předcházet varování. Dítě by mělo být upozorněno na to, že pokud něco udělá nebo naopak neudělá, vyvolá to konkrétní reakci. Pak je dobré ještě dodržovat následující tři pravidla:

  • Důslednost – trest by neměl být nahodilý. Měl by následovat vždy, když se dítě dopustí daného prohřešku. „Třeba vždy, když vám dítě vběhne do silnice, dostane plácnutí na zadek. Nebo vždy, když hodí jídlo na zem, dostane přes ručku. Je potřeba dát dítěti jasně najevo, že jeho chování vždy vyvolá tu stejnou reakci,“ vysvětluje Katarína Lomská Filasová.
  • Aktuálnost – trestejte dítě vždy za jednu konkrétní věc, teď a tady. Zapomeňte na nějaké sčítání prohřešků, které pak po měsíci sloučíte do jednoho velkého trestu. Obzvlášť malé děti tohle nikdy nepochopí!
  • Nevyžadujte nesmysly– měli byste po dítěti chtít věci, které mají nějaký význam. Jakmile po něm chcete něco, co vlastně nedokážete zdůvodnit, dítě bude zmatené a možná se dočká trestu, který vůbec nepochopí. „Nedávno jsem například jela v metru a tam se jedna matka rozčilovala na syna, že nedokáže v klidu sedět, pořád se otáčí a sleduje, kolik stanic ještě zbývá. Proč by ale musel sedět nehnutě? On na rozdíl od své prudící matky ostatní cestující nerušil. V momentě, když se pak matky zeptá, proč tohle nesmí, ona nemá žádnou pádnou odpověď,“ upřesňuje Katarína Lomská Filasová.

Možná spíš než trest by ale mělo dítě pocítit jasné důsledky svého chování. Tak se totiž poučí nejlépe. „Ideální je to právě u malých dětí. Můj syn takhle jednou šel do školky jen ve slipech, protože se ráno odmítal obléct. Řekla jsem mu, že jestli se neoblékne, půjde nahý, a to jsem dodržela. Pravda, máme to jen padesát metrů, ale viděla ho celá školková třída a moc všechny děti zajímalo, proč je nahatý. Bylo mu to nakonec dost nepříjemné, takže od té doby probíhalo oblékání bez problémů,“ popisuje Anita Michajluková.

Tip redakce:Nikdo není dokonalý a Tohle jsou nejčastější chyby matek!.

Místo trestů stanovte pravidla

Úplně ideální je pak stanovit jasná pravidla, podle kterých se řídí celá rodina. Obzvlášť u větších dětí tohle funguje. Pokud máte dopředu jasně domluvené, co se stane, když si neuklidí svůj pokoj, je jen na něm, jak se k dané situaci postaví. Vy ho vlastně netrestáte, jen plníte předem stanovenou dohodu. „Pokud ví, že když přijde domů pozdě, tak příště samo nikam nepůjde, není to trest, jen domluvené pravidlo. Sice bude dítě naštvané, ale zároveň ví, že je v jeho moci to příště ovlivnit,“ upřesňuje Anita Michajluková.

U dětí v pubertě je pak dobré naopak přistoupit takzvaně na jejich hru. Vlastně jim jakoby v zrcadle ukázat, jak se chovají. „Třeba, když nechce plnit své povinnosti v čase, který je k tomu určen. Například řekne, že umyje nádobí, ale až později, až se mu bude chtít. Stejně tak vy můžete ve chvíli, kdy přijde čas na vyplacení kapesného říci, ano, já ti ho dám, ale až později, až se mi bude chtít. Dítě si pak velmi rychle spočítá, jaké chování je pro něj výhodnější,“ radí Anita Michajluková.

Jak to funguje u vás doma? Který trest používáte nejčastěji?

ynezorPumanzeSaNyknalC