Hlavní obsah

Rodit v 21? Zvládla bych to!

Foto: archiv TV Prima

Evženie Nízká ještě studuje na konzervatoři

Jednadvacetiletá sestřička, která je „v tom“. Alespoň tak znáte mladičkou herečku Evženii Nízkou, přesněji řečeno sestřičku Janu ze seriálu TV Prima Zázraky života. Jaká byla její první role, proč ráda pozoruje Jiřího Ornesta anebo jestli by jí vadilo, kdyby se před kamerou měla svléknout? A jejím rodičům? To se dozvíte v dnešním rozhovoru!

Článek

Na jaře jste se začala pravidelně objevovat v seriálu Zázraky života. Jak jste se k této práci dostala?

Vlastně poměrně jednoduše. Byla jsem pozvaná na casting na jednu z rolí sestřiček do Centra Život. A náhodou to vyšlo – jenom mi zavolali, že si mě vybrali.

Jste ráda, že jste nabídku přijala?

Ano. Jsem moc ráda.

Nebojíte se, že si seriálem zavřete dveře k dalším televizním nebo filmovým rolím?

Je pravda, že jsem se toho nejdříve dost lekla. Ale pak mi vysvětlili, že už to takhle dneska nechodí, hlavně vzhledem k množství seriálů, které současně v televizi běží. Beru to spíše jako dobrou pracovní příležitost. Navíc když jsem se dozvěděla, s jakými herci bych na seriálu pracovala, měla jsem obrovskou radost.

Těšila jste se konkrétně na někoho?

Například na pana Ornesta, k tomu chovám obrovský respekt. Vždycky si užívám, když ho při natáčení můžu sledovat.

Pan Ornest se minulý týden přiznal k tomu, že rád mění scénář…

Před každým blokem natáčení máme čtené zkoušky a je pravda, že pan Ornest na ně chodí neuvěřitelně připravený. U každého záseku by mohl hodinu všem vysvětlovat, proč toto jednání není u nějaké postavy v danou chvíli možné nebo proč jeho postava musí teď užít jiná slova a jaká. Obdivuji, jak zodpovědně se k tomu staví.

Jak jste si upravila postavu sestřičky Jany vy?

Moje role je proti těm ostatním poměrně malá, takže tam samozřejmě nemám zas tolik prostoru něco upravovat. Nejvíc toho mám ve scénách s Jirkou Havelkou, který hraje mého kluka a čekám tam s ním dítě. V našich scénách si můžeme přímo při natáčení upravovat dialogy. Společně jsme se snažili obě postavy alespoň znormálnit tak, abychom nevyzněli jako úplní pitomci. Protože podle toho původního scénáře by tomu tak bylo… Situace v ději jsme ale samozřejmě museli zachovat.

Foto: archiv TV Prima

V Zázracích života hraje sestřičku Janu Faitovou

Objevíte se i ve druhé připravované sérii Zázraků života?

Smlouvu sice mám podepsanou už od začátku, ale co se bude dít a kam bude moje role směřovat, to mi zatím nikdo neřekl.

Našla jste si mezi herci v Zázracích života nové přátele?

Já už tam dvě kamarádky vlastně měla – Petru Špalkovou a Petru Horvátovou, které také hrají sestřičky. Pak jsem poznala víc ještě Jirku Havelku. Tak tyhle tři mám opravdu ráda. Ale jinak jsou tam sympatičtí a přátelští úplně všichni. Nestalo se mi, že by mi někdo dával najevo, že jsem tam nejmladší.

Vaše postava Jany je „v tom“. Dokážete si představit, že byste teď otěhotněla?

Už když jsem si roli četla, tak jsem si říkala: Doufám, že mě tohle nepotká. Kdybych vedle sebe měla partnera, jako je ten seriálový – tedy studentík, který neví, co chce, tak trochu „blbeček“, asi by to těhotenství bylo dost složité. Rozhodně bych se do takové situace dostat nechtěla. Ale kdyby to prostě přišlo, zvládla bych to. Musela bych.

Dá se v 21 letech poznat láska a vztah na celý život?

Myslím, že se dá poznat i dřív. Pak jde o to, jestli je ten vztah možný... Já doufám, že to ke mně snad taky někdy přijde.

S vážnou známostí přichází i seznámení s partnerovými rodiči. A vaše seriálová tchyně je poněkud ráznější…

Takovou tchyni bych asi nikomu nepřála. Ale kdyby to měla být ta moje, asi bych s ní raději moc nekomunikovala a snažila bych se jí co nejvíce vyhýbat. Ale ve vší slušnosti.

A co hraní ve vší slušnosti? Bojíte se svlékacích scén?

V Zázracích jsem už jednu scénu ve spodním prádle měla, tedy vlastně v tílku. Partner mě tam pak v náručí přenášel a já při tom ukázala na kameru zadek z toho nejhoršího úhlu! Když jsem se viděla, tak jsem se zhrozila... Ale na podzim se na kratičkou chvíli objevím ve filmu Jitky Němcové, kde jsem celá nahá. Tehdy jsem s tím problém neměla, protože u toho pro mě bylo hlavní, že uvidím na vlastní oči, jak tahle režisérka pracuje.

Foto: archiv E. Nízké

Jako Ulrike ve filmu To horké léto v Mareinbadu

Teď je u mladých hereček móda fotit se v kasinech. Udělala byste něco takového?

Kdyby ty fotografie vypadaly hezky, tak asi jo. Největší problém mám u fotek obecně s tím, že si na všech připadám blbě. A nemusím tam být zrovna nahatá... Takže nějak zvlášť bych to neřešila. Být nahá se zas tolik nestydím.

A vaši rodiče?

Rodiče se přirozeně pořád obávají, že někde budu fotit nebo točit nějaké „sprosťárny“. Když jim řeknu, že jdu s kamarádem něco fotit, tak v tom hned vidí jen to nejhorší. Ale oni se pak postupně vždycky uklidní.

Do rolí vám také mluví?

Oni jsou spíš rádi, když něco mám. Takže ne, nechávají mě dělat, co uznám za vhodné.

Ani vám nerozmlouvali herectví?

Oni mě spíš tak nějak nechali a počkali, co ze mě vyleze. Ani mě nijak zvlášť nepodporovali, ani mi to nerozmlouvali. Když potom viděli, že mě to hodně baví a že mě vzali na školu, tak byli rádi. Alespoň myslím, že byli...

Jaká byla vaše první velká role?

V 17 letech jsem točila televizní film To horké léto v Mareinbadu. Za to vděčím režisérovi Milanu Cieslarovi. Hrála jsem tam Ulrike von Levetzow v partnerské dvojici s Milanem Kňažkem, který představoval Goetheho. Bylo to zajímavé hlavně tím, že to byl příběh podle pravdy. Láska mezi dívkou a starcem je zvláštní spojení. Tehdy to pro mě bylo vůbec poprvé, co jsem stála před kamerou. Přišlo to nečekaně po prvním ročníku na konzervatoři. A to jsem si přitom vždycky myslela, že patřím spíše do divadla.

Máte nějakou vysněnou roli?

Jednou bych si chtěla zahrát Rusku. Na Východě jsem sice zatím ještě nikdy nebyla, ale hrozně mě to láká. Miluju ruskou literaturu a řekla bych, že Rusové jsou nejlepší divadelníci na světě – obdivuju je! Taky jsem už zkoušela dělat něco v rozhlase a zjistila jsem, že mě to baví. Tak doufám, že ještě budu mít tu možnost zkoušet to dál. Na prvním místě je pro mě, co se hraní týče, divadlo, ale láká mě asi jako každého i ta kamera. Záleží na tom, co přijde.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama