Hlavní obsah

Senioři a osamělost. Jak často vás potřebují vidět? Budete v šoku!

Foto: Profimedia

Pro starší generace je kontakt s dětmi a vnoučaty nesmírně důležitý

Jak často se vídáte s rodiči nebo prarodiči? Jednou za měsíc? Jednou týdně? To je málo! Starší generace potřebuje s blízkými mnohem častější kontakt, jinak jim hrozí deprese. A zavolat opravdu nestačí!

Článek

Někteří odborníci už dokonce mluví o tom, že mezi seniory zuří epidemie osamělosti. Starší lidé se v dnešním rychlém životním tempu ztrácejí, jejich dospělé děti na ně nemají čas, a i když se třeba snaží stýkat, jak jen to jde, je to málo. Podle nedávné studie, kterou zveřejnil britský deník Daily Mail, totiž senioři potřebují své příbuzné a blízké přátele vidět minimálně třikrát týdně!

Neúprosná studie

Výsledky studie vědců z michiganské univerzity jsou jasné. Starší lidé (zkoumání se podrobilo 11 tisíc lidí starších padesáti let), kteří se se svou rodinou a blízkými přáteli stýkají alespoň třikrát týdně, mají téměř o polovinu nižší riziko, že se u nich rozvine deprese.

Vědci také zjistili, že u mladších účastníků výzkumu (lidí ve věku od 50 do 69 let) je společenský styk s rodinnými příslušníky stejně významný a blahodárný jako s přáteli. U lidí od sedmdesáti let ale stoupá potřeba vidět se především s příbuznými.

Studie se zaměřila i na různé typy kontaktu mezi lidmi, a ukázalo se, že u starších generací jde o skutečná setkání tváří v tvář. Časté telefonování s dětmi či kontakt prostřednictvím sociálních sítí nebo e-mailů riziko depresí nijak nesnižuje. Tenhle způsob komunikace není pro seniory dostatečný.

Foto: Profimedia

Zavolat babičce je fajn, ale rozhodně to nestačí

Proč?

Starší generace samotě čelí v podstatě dennodenně, a navíc ji obecně mnohem hůř snáší. „Jsou to lidé, kteří nedávno měli rodinu, děti, byli v pracovním kolektivu, chodili třeba pravidelně cvičit a podobně. Najednou s vyšším věkem o veškerou tuto možnost sociální interakce přicházejí,“ popisuje poradkyně v osobním rozvoji a zakladatelka Cloud 9 Institute Markéta Tichá. A bohužel, čím jsou lidé starší, tím více jejich přátel odchází a oni jsou konfrontováni se smrtí.

Deprese či jiné psychické obtíže tak nejsou u seniorů nijak ojedinělé. „Mají dojem, že jim ujel vlak, trápí se myšlenkami, že jsou tu navíc, že jsou na obtíž, že pro nikoho už nemají význam. Že to hezké, proč tu byli, už je dávno za nimi,“ popisuje psychoterapeutka Lucie Mucalová.

Volat nestačí!

Jak už bylo řečeno, telefonování, e-maily či jiný virtuální kontakt osamocenost seniorů nesnižuje. „Lidé jsou od přírody sociální tvorové, proto tento kontakt samozřejmě nestačí,“ potvrzuje Markéta Tichá. U starších lidí jde ale i o to, že nejsou na tento druh komunikace vůbec zvyklí, třeba ani nevědí, jak takový e-mail napsat. A poprosit své děti, aby je to naučily, se leckdy neodváží, mají pocit, že by je tím obtěžovali.

Foto: Profimedia

Seniorům, které jejich příbuzní navštěvují jen zřídka, hrozí deprese

Snažte se!

Co tedy s tím? Zkuste za nimi jezdit, jak jen to je možné. Víme, není to lehké, možná bydlíte daleko, nemáte čas či prostředky na pravidelné a časté návštěvy. Tyhle triky vám ale mohou pomoci:

  • Vytvořte si z toho návyk – Zařaďte návštěvy do svého pravidelného programu. Neříkejte „někdy se stavím“, ale stanovte pevný termín.
  • Stačí krátce – Nemusíte spolu strávit celou neděli, stačí třeba hodinka dvě. Důležité je, že s nimi budete!
  • Zapojte je – Jsou věci, které mohou podnikat s vámi. Vezměte je třeba na oběd do restaurace, vybírat novou sedačku, podívat se po obchodech...
  • Vraťte je do společnosti– Pomozte jim najít různé formy společenského kontaktu. Zjistěte, zda v jejich okolí nepůsobí nějaký klub pro seniory, přihlaste je na zajímavý kurz a podobně. Najdou si přátele a nebudou tak sami. A poproste o spolupráci i vzdálenější příbuzné, i jejich návštěva udělá radost.
  • Prevence – Vyplatí se včas myslet na to, že jednou vás budou rodiče potřebovat. Podporujte je v jejich aktivitách a společenských stycích, čím déle si je udrží, tím méně jim bude později hrozit samota. A bydlíte-li od sebe opravdu daleko, není od věci včas zvážit, zda by nebylo možné přestěhovat rodiče o něco blíž.
  • Veďte k tomu děti – Nemáte čas jet za rodiči? Pošlete své děti! Proč by si vnoučata neudělala výlet za babičkou, třeba i s kamarádem? A je-li to možné, posílejte je k prarodičům na prázdniny.
  • Nezlobte se na ně – Stěžují si, že na ně kašlete? Že za nimi nejezdíte? Vyčítají vám, že jsou vám ukradení? „Nenechte se vytočit. Berte to jako informaci, že jim chybíte, že touží po komunikaci,“ radí Lucie Mucalová.

Jak to máte vy? Jak často se vídáte s rodiči či prarodiči?

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama