Hlavní obsah

Očima padesátky: Jsem v nejlepších letech. A vy nejspíš také…

Foto: Ilustrace Lenka Samešová

Foto: Ilustrace Lenka Samešová

Nemám ráda přehnané superlativy. A vlastně ani superlativy. Protože když je něco nejlepší, mám pocit, že už to nemůže být lepší. Což mi připadá příliš definitivní. Zvlášť v mém věku. Jsem přece v nejlepších letech. A ještě dlouho budu.

Článek

Nedávno mě jeden magazín pro ženy požádal o vyplnění ankety. Udělali mi radost, protože právě tenhle časopis byl svědkem mých novinářských začátků, tady jsem si poprvé umazala ruce i duši od tiskařské barvy. Nebyl internet, nebyly počítače, byly jen psací stroje značky Consul a kopíráky, které kopírovaly jedna báseň. Hlavně na zadní stranu originálu. A také byly nadšené mladé elévky, jež si myslely, že jejich články udělají svět lepší. No, to se moc nepovedlo. Co se naopak povedlo, je fakt, že časopis ještě pořád vychází a má se čile k světu. Stejně jako já. Také se mám pořád k světu. A také ještě vycházím. Se sousedy třeba. Vycházet se sousedy je chvályhodné. Nesmíte ale zrychlit. Protože jakmile s nimi vyběhnete, už to na pochvalu není. (Čeština je prostě nádherná…)

Ale zpět k anketě. Otázky se pohybovaly v samých superlativech. Nejdelší cesta. Nejlepší víno. Nejkrásnější zážitek. Nejvyšší hora. Největší překvapení. Nejdelší cestu jsem ještě zvládla popsat, je to jednoznačně ta od výtahu k toaletě, když se mi fakt hodně chce… S tím se svezlo i nejromantičtější místo, protože když to stihnu, cítím velké uspokojení, možná i trošku štěstí. Nejvyšší hora je také jasná. Finanční úřad. U nás je ve výšce 365 metrů nad mořem, a i když jsem vylezla na vyšší kopce, tenhle mi dal zabrat nejvíc. Ale naštěstí mi pomohli skvělí šerpové v podobě laskavých úřednic. (Zdravím na Prahu 10!) Nejlepší víno je každé víno, po kterém mě ráno nebolí hlava, a nejlepší jídlo úplně každé, jež mi uvaří někdo jiný. Pokud to ovšem není římská travička Locusta.

S dotazem na nejlepší dárek jsem ale zaváhala. Když odpovím, znamená to, že už nikdy lepší nedostanu? Ne, že by mě dosud dárci šidili, ale proč si hned zavírat vrátka? A nejlepší zážitek? Možná už jsem ho prožila, ale protože o tom nevím, mohu se dál těšit na to, co přijde. Třeba se dočkám i toho lepšího světa. Ale možná v něm už žiju. Možná je to dokonce ten nejlepší možný. Některými věcmi si fakt nemůžeme být nikdy jistí. Tak pojďme dělat, že právě teď je to nejlepší. Ať nakonec něco neprošvihneme.

Načítám