Hlavní obsah

Sociálka nám chtěla vzít dítě!

Foto: shutterstock.com

Na sociálce nevěřili, že to zvládnuFoto: shutterstock.com

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Otěhotněla jsem v patnácti letech. Byla jsem šíleně zamilovaná do stejně starého kluka, poprvé jsme se milovali a „riskli to". A stalo se... Nikomu jsme o mém těhotenství neřekli až do pátého měsíce. Když jsme to oznámili doma, nastalo hotové pozdvižení.

Článek

Moje maminka byla rozhodnutá, že dítě půjde k adopci. Já souhlasila, ale rodiče mého přítele byli zásadně proti. Chtěli malého vychovat sami. Ale podle mého názoru je právě tahle možnost ta nejhorší ze všech... Tak se tedy rozhodlo, dítě půjde k adopci a já odjedu ze Zlína, kde jsem žila. Do Prahy do Klokánku, aby mimčo nemuselo do kojeneckého ústavu.

Strávila jsem tam dva měsíce sama v úplně cizím prostředí plném dětí. A zničehonic jsem se rozhodla: Miminko si nechám! Bylo mi jedno, kdo si co pomyslí, co si budou lidi říkat, ani jsem nepřemýšlela nad tím, zda zvládnu postarat se s přítelem o dítě. Ale bylo moje a já se ho prostě nechtěla vzdát.

Syna vychovávám s přítelkyní. No a co?

Moji rodiče se překvapivě zachovali naprosto skvěle. Než jsme se vrátili se synem z Prahy z porodnice, čekala nás doma výbavička. Kdo nám ale kazil radost, byla sociálka. Neustále nám jejich pracovnice dělaly nějaké problémy. Malý byl téměř rok bez opatrovníka, protože neposlaly dokumenty, kam měly, nechtěly nás pustit z porodnice, dokud nám neprolezly celý byt... Místo, aby se sociální pracovnice staraly tam, kde je to potřeba, otravovaly nás. A jen proto, že jsem byla tak mladá. Jako by nevěřily, že i mladá holka může být milující matka, která se umí o své dítě postarat.

Po roce jsme se vrátili do Klokánku jako kompletní rodina – já, miminko i můj přítel. Já začala chodit do školy, kterou jsem nakonec úspěšně dodělala. Přítel nechal školy a začal pracovat. Byl s námi tři roky, než mu začal scházet život „puberťáka". Nyní žiju s přítelkyní, jsem zpátky ve Zlíně a jsem nesmírně šťastná, že syna Kryštofa mám. Dnes je mu už 6 let a je naprosto úžasný. Zbožňuje ho celá rodina a nikdo nelituje, že jsme si ho nechali.

Takže i mladá holka může být dobrá máma, jen se nesmí bát, a pokud má tak skvělou rodinu jako já, je to hračka. Jsem nesmírně ráda za možnost poslat vám svoji zkušenost, protože všude jen čtu, jak jsou mladé matky neschopné a nezodpovědné. Ale není to pravda, znám spoustu šikovných mladých maminek!

Co myslíte vy? Být takto mladou maminkou, nebo ne? Je Pavlína ojedinělá, že svou situaci s malým Kryštofem zvládla? Ruku na srdce, jak byste se zachovala, kdyby se něco podobného stalo vaší dceři? Napište nám své názory na info@prozeny.cz. Zajímají nás!

Související témata:

Načítám