Hlavní obsah

Štěpánka Duchková: „Dvojčata nerozmazlíte!"

Foto: uzlicek.cz

Štěpánka Duchková bere věci pozitivně

Štěpánka Duchková je vzorem profesionála se vším všudy. Na naši schůzku přišla na minutu přesně, ačkoli každá maminka vám potvrdí, že s dětmi se dá časově plánovat jen velmi obtížně. V případě populární moderátorky, která je maminkou dvojčat, to navíc musí platit dvojnásob.

Článek

Časopis Uzlíček

Elegantně oblečená a příjemně vystupující Štěpánka Duchková je ale živoucím důkazem toho, že ani dvojčat se budoucí maminky nemusejí děsit. Že všechno lze zvládat v pohodě a že se dá rodičovská dovolená jednoduše skloubit s prací. A v neposlední řadě mají dvojčata ještě jednu nepopiratelnou výhodu: podle Štěpánky Duchkové nemohou být rozmazlená.

Vzpomínám si, jak jste v nějakém televizním rozhovoru tvrdila, že vás kolegyně straší, jak těžký pro ženu porod je, jak dítě bude po narození křičet a vy se vůbec nevyspíte a tak dále. Jaká je realita?

Taková, že porod nebyl žádným porodem v pravém smyslu. Dvojčata přišla na svět plánovaným císařským řezem...

Omlouvám se, že vám do toho skáču, ale to přece bývá taky dost bolestivé. Když rána po řezu přichází k sobě...

Představte si, že pro mě to nijak zvlášť bolestivé nebylo. Všichni mě strašili, jak hrozné to bude druhý den po porodu. Ano, bolelo to, ale nešlo o nic strašného. Já mám asi nižší práh bolesti.

Posunutého prahu bolesti jste si všimla teď v souvislosti s porodem, nebo už dříve při nějakém úrazu?

Už dříve. Měla jsem například zlomenou kůstku na noze, při operaci mi to řezali a dávali do toho šroubky. A ani tehdy nešlo o nic natolik hrozného, jak všichni tvrdili. Možná že pokaždé podvědomě čekám, že to bude strašná bolest, a když to pak není nic, co by se nedalo zvládnout, získám pocit, že je to docela v pohodě. Asi se to snažím vždycky brát hodně pozitivně: no tak mě rozřízli - a co?

Hmm, zajímavé. Pojďme se však vrátit k porodu. Nerodila jste náhodou o čtrnáct dnů dříve, než bylo plánováno původně?

Dokonce o měsíc! Bylo to způsobeno tím, že děti byly dvě a měla jsem malé břicho, takže už se tam takřka nevešly. Jeden druhému ubíral potravu. Honzík rostl, kdežto Adámek ne. Tak to ale u dvojčat bývá dost často.

Pořád je na nich znát, že jeden je větší než druhý?

Ano, Honzík je statnější a o necelý kilogram těžší.

Foto: uzlicek.cz

Adámek i Honzík jsou hodná miminka

A jak je to s tím křičením a nedostatkem spánku, o kterém sýčkovaly vaše kolegyně?

Musím kluky pochválit. Zatím jsou hodní a my se vyspíme dobře. Když je například bolí bříško, tak samozřejmě řvou, ale to se stává málo. Přes den o nich člověk skoro neví, až mezi osmou a desátou večer chtějí komunikovat. V té době jsou živější, takže je bereme na gauč, ale pak se jde zase spát a všechno je v pohodě.

Po kom jsou kluci tak hodní? Po vás?

Asi ano. Mamka mi říkala, že jsem byla hodné dítě.

Když jsme si dohadovali schůzku, mluvila jste o tom, že termín přizpůsobíme podle toho, jak se vám povede najít chůvu na hlídání. Podařilo se?

Hlavní hlídačkou je moje mamka. Ale nechtěla jsem ji přetěžovat, aby se každý den řítila na tři hodiny přes město k nám domů, takže jsem si přes agenturu našla paní, kterou využívám dvakrát týdně na tři až čtyři hodiny. Zkrátka aby mě zastoupila tehdy, když nejsem doma.

ynezorPumanzeSaNyknalC