Článek
Mnohokrát před spaním na ni myslím a vím, že hned tak neusnu. Vždy se mi honí hlavou, co všechno jí jednou povím a že ji opravdu už nebudu šetřit.
Manžel mě hned na začátku upozornil, že jeho máti je divná. Když jsem ji poznala, moc jsem ho nechápala. Jevila se mi jako velmi starostlivá a její chování mi přišlo zpočátku vtipné. Jenže čas plynul a přinášel s sebou různé situace, kdy jsem i já přišla na to, že něco není v pořádku a vtipné už vůbec. Bohužel vše, co dělá, myslí dobře – tedy to je má i manželova stálá omluva jejího chování. Neustále nám radí, co a jak máme dělat. Když jsem v její přítomnosti, tak se chovám úplně jinak. Zmatkuji a jsem i na malého nervózní.
Nedávno mě napomenula, že se se synkem moc mazlím. Jindy, když jsme s malým uvolnění a řádíme nebo si hrajeme po našem, okamžitě nás napomíná. Neustále komentuje hračky, které synek má. Vše je podle ní zbytečné apod. A to nemluvím o nás dospělých. Neustále kontrolujeme řeč i své chování, abychom nedostali vynadáno a neslyšeli zase to její: „No, prosím tě, to nemyslíš vážně!!!“
Co se týče jejích návštěv, nikdy nejsou předem ohlášené, prostě náhle zjistím, že tchyně je u nás doma. Klíče má z doby, kdy občas přišla hlídat malého. A nedávno mě „pochválila“, že co chodím do práce, mám nějak víc uklizeno. Možná bych to vzala, kdybych se zrovna u ní neštítila olíznout i lžičku. Tam už to došlo tak daleko, že i ruce se myjí v umyvadle, kde je celý den napuštěno tak půl litru vody, aby se ušetřilo pár korun, a používají to všichni. Když si představím, že když tam jednou za měsíc je náš synek a musí tohle podstupovat, je mi z toho nedobře. Ale nemám odvahu jí to říct.
Vytýká mi, že se se synem moc mazlímFoto: Thinkstock
Také jsem byla nařčena, že používám samé drahé prací a hygienické potřeby... Každou chvíli nám dává obnošené, třicet let staré hadry i přesto, že jí manžel několikrát řekl, že to nechceme. Nedávno zjistila, že je chci darovat ČK, tak se rozohnila a věci si vzala zpět.
Když mi chtěl manžel udělat překvapení a někam mě po roce jen kolem dětí vzít, odpověděla mu, že to není důležité, a odmítla nám malého pohlídat. Vůbec nechápe to, že i nedůležité věci jsou pro partnery důležité. To je věc, kterou ani nechce slyšet.
Mám ještě patnáctiletou dceru z prvního vztahu, která občas ujede a její komunikace se mnou je spíše na kamarádské úrovni. A to jsem od tchyně dostala asi půlhodinové kázání. Odpověděla jsem jí, že je to pubertou, že to bude za čas dobré. Načež reagovala, že to není puberta, ale že je prostě drzá a hotovo.
No, budu raději končit, určitě by se toho našlo ještě mnoho, ale to bych se zas pěkně rozčílila. Snachy, držte se!
