Téma týdne: Na věku nezáleží!

„Holka, tohle si nemůžu dovolit! Už mi není dvacet!“ ubezpečuje mě pětačtyřicetiletá kamarádka na společném nákupu. V ruce drží neuvěřitelnou sukni decentního střihu, jejíž délka sahá někam ke kolenům. Nechápavě kontroluji v jejím obličeji, jestli to myslí vážně. A myslela! Trochu mě to nadzvedlo. „Kdo ti tohle nakukal?“ Zatímco mluvila o módních diktátech a všech možných zásadách, v hlavě se mi rojily myšlenky, jestli někdo vůbec má právo druhému nařizovat, co si smí nebo nesmí obléknout. Není to snad otázka vkusu a typu člověka? Proč by nemohla pětačtyřicetiletá skvěle vypadající žena s útlou postavou, kterou by jí leckterá dvacetiletá dívka mohla závidět, nosit sukni ke kolenům?

Nechci nikoho nabádat, aby vybočoval z davu, ale chci pozvednout sebevědomí všem v tomto ohledu nejistým ženám. Když se člověk v něčem necítí dobře, pak je to rozhodně vidět a nemá smysl si takovou věc pořizovat. Ale nekoupit si krásnou sukni proto, že v televizi někdo prohlásil, že po třicítce by se měly nosit sukně minimálně pod kolena? Řeknete si: Proč tolik rozruchu pro jednu sukni, ale jde o princip. Věkové limity se neudávají jen v módě, čehož si v poslední době hodně všímám, protože mi už je přes třicet a stále častěji se mi stává, že mě mladší lidé na můj věk v různých souvislostech upozorňují, a to i přes to, že okolí tvrdí, že vypadám minimálně o pět let mladší, což mě samozřejmě těší. Ale proč bych se jako třiatřicetiletá máma měla zavřít ve svém domě a nevycházet z něj ven, když můžu žít?

Při mém seriálu o hubnutí jsem poznala spoustu velmi aktivních a vitálních žen, které nejenže na svůj věk nevypadaly, ale ani se tak nechovaly, a bylo neuvěřitelné, co všechno dokážou. Třeba Marie S. z Olomouce zvládá ve svých jedenapadesáti letech nejen si užívat svá dvě vnoučata, starat se o svou nemocnou maminku, ale také aktivně lyžuje, plave, chodí třikrát týdně na aerobik, kalanetiku a teď nově i na zumbu. Nezná limity, má tisíce snů, které si chce splnit. Stíhá kromě práce i spoustu zábavy. S partou jezdí na hory v létě i v zimě, jezdí na vodu, nebo jde tančit na diskotéku. Nejlépe se cítí mezi třicátníky! „Je to živel!“ prozradila mi na Facebooku jedna její kamarádka. Ale všichni ji milují a jen málokdo by asi řekl, že jí je tolik, kolik je.

Na druhou stranu, jsem ale také poznala spoustu žen, které ve třiceti vypadaly na padesát. Výmluva střídala výmluvu. Unaveně a zapškle se plížily životem, který jako by směřoval k poslední zatáčce. Nechtěly poslouchat, jen chtěly oponovat a snažit se obrousit ostré hrany a jednoznačné názory, o kterých jsem neustále v souvislosti s hubnutím mluvila. Vzhledem i vitálností by je i Helena Vondráčková předběhla, i když to je asi zcela jiný případ. Snažila jsem se je motivovat a probudit v nich život. Někdy se to povedlo, jindy ne. Ale bezpečně vím, že tyhle ženy jsou jedny z našich soudkyň. Ty, které udávají směr, kam se máme pohnout, a to mě děsí. Záleží totiž na úhlu pohledu.

A tak si nenechme diktovat tzv. většinou a žijme podle toho, jak se cítíme. Protože tak nás bude vidět i naše okolí, na které budeme svou energií působit. Každá jsme zodpovědná sama za sebe a jaké si to uděláme, takové to bude!

P. S.: A tu sukni si kamarádka nakonec koupila a vypadá v ní úžasně.

Co si o tom myslíte? Také žijete podle toho, na kolik se cítíte, a ne podle toho, kolik je vám let? Pojďte nám napsat svůj příběh nebo názory na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun třeba na novou sukni, hodinu tance nebo příspěvek na seskok padákem. Nikdy přece není pozdě na realizaci svých bláznivých snů!