Hlavní obsah

Téma týdne: V nemocnici jsem potkala zesnulého manžela

Foto: shutterstock.com

Ne každý věří na tajemno...

Téma týdne: Setkání s tajemnem. Jeden z posledních příběhů naší čtenářky vypráví o tom, že někdy se z nepochopitelných důvodů ocitneme na místě, kde bychom vlastně za normálních okolností nikdy nebyly, a přitom je důležité být při tom. Kdo nebo co za to může? Od pondělí startuje nové téma: Nechci díte, no a?. Už teď můžete psát své příběhy a názory na info@prozeny.cz a vyhrát 500 korun.

Článek

Stalo se to před sedmi lety, ale občas si na tento příběh vzpomenu. Bylo ráno a mně nebylo moc dobře. Ještě k tomu jsem se pohádala se svou bývalou tchyní kvůli mojí dcerce. Před deseti lety umřel můj bývalý manžel, trápil se čtyři roky, měl rakovinu. A právě o něm chci vyprávět. Po smrti manžela jsem se znovu vdala, ale tchyni od zemřelého to nevadilo, a tak jsme všichni dobře spolu vycházeli. Ale toho osudného dne se to nějak zvrtlo a my se s tchyní tak ostře pohádaly, že se mi udělalo od srdíčka zle.

Zavolala jsem moji mamku, aby za mnou přijela. Bylo mi stále hůř a já nevěděla, co se to se mnou děje. Jak dorazila, zavolala sanitku, doktoři mi píchli injekci a odvezli mě na vyšetření na internu, kde vyloučili infarkt a poslali na neurologii. Byla jsem tak vyčerpaná a slabá, že jsem se sotva držela na nohou. A tak jsem si sedla do čekárny a čekala, až mě paní doktorka zavolá. Najednou z ordinace vyšla sestřička s lehátkem a někam běžela. Říkala jsem si, že asi přivezou vážný případ, a tak si ještě budu muset chvíli počkat.

V tom se rozletěly dveře a na tom lehátku vezli mého zesnulého manžela. Při pohledu na něj jsem celá ztuhla a nemohla jsem ze sebe dostat ani slovo. Všichni záchranáři se dívali na mě a já zírala na svého nebohého manžela a nevěřila jsem vlastním očím. Nebyl to sen, byla to skutečnost. V duchu jsem si říkala, že se asi přišel se mnou rozloučit. Tak klidně ležel a spal na tomto lehátku. Byl, a navždy to bude, pro mě nezapomenutelný zážitek. Poté ho odvezli do ordinace a mě si mezitím zavolala lékařka na vyšetření.

Nešlo o nic vážného, a tak mě poslala zpátky do čekárny, abych si počkala na sanitku, která mě odveze domů. A jak jsem tam čekala, vezli z ordinace opět mého zesnulého manžela, ještě jsem si ho pořádně prohlédla, v duchu se s ním rozloučila.

Byla jsem z toho tak v šoku, že jsem nebyla schopná pak doma vysvětlit mé mamce a mému nynějšímu manželovi, co se mi přihodilo. Až po čase jsem jim to vyprávěla, ale myslím si, že mi asi nevěřili.

Věřím na tajemno, ale určitě to není každému souzené.

Setkání s tajemnem vás nenechalo chladnými. Děkujeme za vaše příběhy a už odteď můžete psát na Téma týdne: Nechci dítě, no a?. Rozhodla jste se, že svůj smysl života zacílíte jinam než na rodinu? Proč nechcete dítě? Vaše názory, důvody a příběhy nám posílejte na info@prozeny.cz a vyhrajte honorář 500 korun.

ynezorPumanzeSaNyknalC