Článek
Na vesnici ano, či ne? Já sice nepatřím k ,,zeleným vdovám", protože hypotéku máme na 30 let a budem žít od výplaty k výplatě, ale toto téma, zda se vzdát města pro dobro budoucnosti, jsem před nedávnem taky řešila.
Vyrostla jsem v paneláku skoro v centru okresního města a žila tam 20 let. Víkendy jsme trávili u babičky v baráčku, tedy hlavně venku. S přítelem jsme šli do podnájmu úplně do centra. A člověk si opravdu hrozně rychle zvykne. Do práce 10 min. pěšky, každý den ve městě, okukování obchodů, večer pařby do rána a za 10 minut v klopýtavém stavu doma.
Když jsme se rozhodovali, jak budeme bydlet dál, začali jsme shánět byt 3+1 poblíž centra. Měli jsme celkem jasno. Jenže ekonomická krize ještě nebyla ani v USA, a tak nabídka bytů byla mizivá, a když se nám už opravdu nějaký moc zamlouval, tak na něj bylo dalších 20 zájemců a cena, za kterou bychom měli dům. A tak jsme si řekli, jestli si ho něco radši nepostavíme.
Nabídli nám pozemek ve vesnici 8 km od města. Asi dva měsíce jsem se rozhodovala. Nakonec jsme si sedli a řekli, že změna je život. Až budou děti, tak se chodit pařit nebude, budeme na zahrádce grilovat, odpočívat, sekat trávu, odhrnovat sníh. Nakonec jsem zvolila venkov a šli jsme do toho.
Sice chvilku potrvá, než tu naši vesnici potěšíme svým domem, ale už teď, když stavíme, plno lidí, co jezdí kolem, div nevypadne z okýnka. Změna je život, doufám že tahle bude k lepšímu.
Vy ostatní můžete reagovat už na nové Téma týdne: Láska si nevybírá. Jste vysazená na výrazně mladší muže? Možná ale máte ráda o hodně starší pány. Nebo patříte k baculkám a vždycky se zamilujete do hubeňoura? Pro vás všechny je e-mailová adresa info@prozeny.cz plně k dispozici. Pojďte si vysloužit honorář 500 korun.
