Téma týdne: Věřím horoskopům, no a?

Už jako malá jsem si pročítala horoskopy. Koho by nepovzbudilo, když si přečte: Dnes budete mít super den; potkáte konečně toho pravého; zažijete něco úžasného… Jako by to jindy na nás nemohlo čekat. Že? Ale to magické požehnání odněkud shora náhle přikládá všemu větší význam! Začnete si všímat, co se děje kolem vás. A kdo z nás by chtěl přežívat, když může žít?

Z mladické zábavy se však vyklubal zájem o astrologii. Myslím, že prvotní důvod byl jasný. Pokud jste se narodily ve znamení Vah jako já, jistě mě pochopíte. V té nekonečné váhavosti je úžasně uvolňující a pohodlné, když někdo za vás rozhodne. A navíc, pokud je to špatné rozhodnutí, máte ihned viníka a nemusíte nadávat sama sobě.

...a není to jedno? Tolik diskutované bulvární horoskopy, které kazí pověst těm seriózním, přece vycházejí z toho, že nás chtějí pobavit, což se jim určitě daří. Kolikrát jsem si četla v bulvárním deníku, když jsem byla na mizině, že právě prožívám období obchodních úspěchů, nebo v době nemoci, že oplývám neuvěřitelnou vitalitou a zdravím. A vždycky jsem se u toho rozesmála. A úsměv je věc, kterou potřebujeme, která nás nabíjí a žene vpřed. Nebo ne? Schválně, co vás čeká zítra?

Osobně velmi věřím na charakteristiky lidí. Začalo to u klasického astrovýkladu. Postupně jsem do problematiky zabředávala a počítala ascendenty a descendenty, kombinovala charakteristiky čínského horoskopu s klasickými apod. Když k tomu přidáte tajnou řeč těla, anatomii člověka a triky manažerů, kteří se učí manipulovat s lidmi, dostane se vám do rukou neuvěřitelná zbraň k ovládání svého okolí. Přiznávám se, že tomuhle jsem zcela propadla.

Jak se to projevuje? Potkám cizího člověka, chvilku ho pozoruji a v hlavě mi proběhne analýza. Pak si potají určím, co je za znamení, jaký je a jak se k němu chovat. Nezbývá než se nahlas zeptat. „Prozradíte mi, co jste za znamení?“ Z devadesáti procent se trefím. Zbylá procenta jsou spíše ascendenty a rodinná výchova, které mé „testované oběti“ ovlivňují.

Ptáte se, k čemu to je? Jestli se neokrádám o to poznávat lidi? Odpověď zní, v jistém smyslu ano. Už na první schůzce se o člověku dozvím to, co normálně smýšlející jedinec (protože tohle je v mém případě choroba) až po několika měsících, což se mi hodí hlavně k práci. Dodržuji ovšem několik pravidel: nikoho nepoučovat, nikoho nepřesvědčovat a hlavně nezneužívat. Pokud to vezmete za správný konec, dokážete vyjít téměř s každým člověkem, protože víte, jak se k němu chovat a co na něj platí. Může se to hodit třeba barmanům, kteří mají tohle v popisu práce, nebo nadřízeným apod.

A že to někteří opravdu berou vážně, jsem se přesvědčila před rokem při výběrovém řízení do jedné redakce, kde se mě hned v prvních pár větách pohovoru zeptali, v jakém znamení jsem se narodila. Byla jsem překvapená, ale příjemně – zase spřízněné duše. „Váhu berem!“ znělo z úst šéfů a já se přesvědčila o tom, že kolektiv založený na vzájemně nekonfliktních znameních opravdu funguje. Byl to tam doslova balzám na duši.

Jestli stále pochybujete, vzpomeňte si na předpověď počasí. Kolikrát to těm meteorologům vyšlo? Někdy jako by jim všechny druhy počasí pro jeden den nestačily. A přesto si je rády znovu a znovu poslechneme a ráno při výběru šatníku se jejich radami řídíme. O čem bychom si pak povídaly s přáteli na schůzkách, že?

Jestli se toužíte dozvědět, co vás příští dny čeká, pozorně se začtěte na http://www.prozeny.cz/horoskopy. Patříte k těm, co na horoskopy věří? Už se vám někdy předpověď vyplnila? Jak ovlivňují váš život? Své příběhy nám pište na info@prozeny.cz a zařaďte se mezi tři výherkyně 500 korun.