Tereza Kostková: „Nemám nárok kňourat."

Časopis Uzlíček

Malý Toník je na světě už rok a půl. Mnoho maminek říká, že jim ten čas po porodu ubíhá jako voda. Co vy na to?

Já osobně ten čas nerozděluji na rychle a pomalu, ale před a po porodu. Jsou to dva různé světy... Dva životy...

A jak zvládáte časově ten veškerý zápřah?

Sloveso zvládat nechte prosím doma. (úsměv) Nese v sobě příchuť břemene, komplikovanosti. A to pro mě přirozená situace, jako třeba mít dítě, neobsahuje. Smekám před všemi ženami, ke kterým je osud vskutku náročnější a opravdu musejí ,,něco" zvládat: tíživou finanční či zdravotní situaci. Je jich nemálo a jsou to ženy s velkým Ž. My ostatní nemáme nárok kňourat. Nenaříkám nad něčím, co je běžné a normální.

Přesto ale hlídání malého určitě jen těžko stihnete bez pomoci rodinných příslušníků či hlídacích tet. Je to tak?

Jistě. Nelelkuji a s pomocí mé úžasné maminky a sestry Helči, a leckdy i táty a Petra, to zvládáme, jak si představuji s ohledem na Toníčka. Že totiž nemá narušený řád jídla, usínání a hraní, a jen skutečně výjimečně je vtahován do světa dospělých - tedy do práce. O to víc ho taková výjimka baví a dobře ji snáší.

To máte pravdu. Když jste ho měla s sebou na tiskové konferenci ke StarDance, vypadalo to, že se mezi tolika fotoaparáty cítí jako doma. Skutečně je tak smělý a nebojácný?

Pořád mě to překvapuje. Ale je to tak. Hlavně když je nablízku máma. Je veselý a společenský. Rád poměrně trpělivě pozoruje okolí. Asi je to způsobeno tím, že od narození se střídmě, leč přece, pohybuje i jinde než v ,,dětském pokojíčku". Zatím to vypadá, že má lidi rád a připadají mu hodní a zábavní. To druhé chápu, o tom prvním by se dalo polemizovat. (smích)

Byl Toníkův tatínek u porodu?

Domluvila jsem se s asistentkou, která u mě těch posledních šest hodin byla, aby Petra zavolala tak hodinu před porodem, až budu na sále. Co by tam do té doby s hekající osobou, která neví, čí je, dělal? (smích) Já stejně potřebuji být víceméně sama, stejně to za mě nikdo jiný neodrodí. Ale v závěru bylo nesmírně milé a povzbuzující, když jsem zaslechla jeho hlas. A moc jsem ocenila jeho přítomnost, kdy žena ještě čeká na sále, je plná dojmů a nevídaných zážitků... Pak je hezké mít se s kým podělit.

Nechala jste si zjistit pohlaví dítěte předem?

Ano. Já jsem v tomhle zvláštně racionální - mně prostě přišlo úplně stejné překvapení zjistit to na porodním sále v devátém měsíci jako v ordinaci v pátém. Ale myslím, že v zásadě je to jedno, záleží na každé ženě.

Na rozdíl od mnoha jiných celebrit vám nevadí fotit se se svým dítětem. Je to výraz toho, že jste na synka hrdá, nebo toho, že se bulváru vůbec nebojíte a může vám být ukradený?

Ani jedno, ani druhé. Tedy, na synka hrdá jsem, jako každá maminka, ale proto bych se s ním fotit nenechávala, a pokud už ho na nějaké focení beru, nebývá to bulvár. Nejvíce se se mnou fotil loni na podzim. Byl maličký, musela jsem splnit některé nasmlouvané rozhovory a nechtěla jsem být bez něj.

Liší se podle vás mateřská láska od lásky partnerské?

Zdálo by se, že ano, ale myslím, že by se v ideálním případě lišit neměly. Obě by měly být bezpodmínečné a soudné... Ale je pravda, že mateřská láska má v sobě ještě cosi nepřenosného, nepopsatelného...