5 věcí, které by děti neměly vidět

Hádky, lži, pomluvy, stesky nad finančním bankrotem a podobně. To jsou věci, které dětský mozek nedokáže logicky zpracovat, obzvlášť pokud je slyší jen útržkovitě, ve vypjaté chvíli plné emocí a podobně. A tohle je pět situací, jichž byste děti raději měli ušetřit!

Běžné hádky patří k životu, je normální, že se partneři občas neshodnou, že mají na určitou věc jiný názor, tudíž není důvod, proč by děti neměly být jejich svědky. Není nutné jim prezentovat manželství jako oblohu bez mráčků, je v pořádku ukázat jim realitu.

Ovšem není hádka jako hádka! Divoký křik, urážky, nesmyslné obviňování, vytahování starých sporů a podobně není nic, co by vaše ratolesti měly vidět. „Každý se někdy hádá, jde ale o to, aby hádky, kterých jsou děti svědky, byly takzvaně konstruktivní. Děti se od vás učí nápodobou, takže vidět, jak řešíte konflikty, je pro ně také důležité,“ tvrdí psycholožka Danuše Jandourková. Vaše výměny názorů by měly vypadat tak, aby z nich dítě vyčetlo, že je možné s druhým nesouhlasit, že je v pořádku mu svůj názor sdělit a výsledkem je schopnost se s tím druhým domluvit na kompromisu a situaci vyřešit. Jak by taková konstruktivní hádka měla vypadat, se dočtete zde.

Stejně jako hádky i peníze jsou běžnou součástí života. Někdy jich je dost, jindy méně, a vždy to ovlivňuje celkovou náladu v rodině, tedy i děti. Není nic špatného zasvětit už nejmenší ratolesti do tajů peněz, tedy do toho, kde se berou, že je potřeba je nějakým způsobem vydělat, na co jsou peníze primárně určeny a podobně. „Běžné hovory o financích jsou v pořádku, dítě se díky nim naučí, že existují různé priority, že nelze mít vše hned a najednou, že občas je potřeba šetřit a podobně,“ říká psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti.

Ovšem krizové situace, kdy je rodina finančně na dně, matka sedí zhroucená nad stolem, protože netuší, z čeho zaplatí běžný nákup potravin, by děti vidět neměly! „Tohle je dobré probrat někde bez nich, a pro ně pak nachystat nějaké uchopitelné a srozumitelné vysvětlení o tom, že teď nejsou peníze na bonbony a hračky. Zároveň je ale dobré jim říct, jak to bude dál,“ radí Anita Michajluková.

Je tedy dobré děti vynechat z prvotní emočně nabité situace, kdy sami nevíte, co dělat. Pak už ale mají i ti nejmenší právo vědět, v jaké situaci se rodina zrovna nachází. Ale zároveň mají právo i na to, abyste jim přednesli, jaké řešení jste vymysleli. Například, že teď se uskrovníte, ale tatínek si najde lepší práci nebo maminka půjde na nějakou brigádu a podobně.

Tady platí zlaté pravidlo, že nejlepší je stav, kdy nikdy a nikoho nepomlouváte. A je jedno, zda před dětmi nebo v soukromí. Protože vše se dá říci pravdivě, aniž by to někomu zásadně ublížilo.

Pokud totiž před dětmi hovoříte o tetě Jarmile jako o lakomé krůtě, koledujete si o velký průšvih. Nejen, že se o tom vaše ratolest s největší pravděpodobností zmíní právě před tetou Jarmilou, ale zároveň jí ukazujete, že je v pořádku mluvit o lidech ošklivě, že pomluvy jsou normální součástí života. „Když ale vidíte, že se třeba někdo chová nehezky, není od věci to komentovat. Neříkejte ale, že je sousedka blbá, ale že teď dělá to a to, a to není správné z těch a těch důvodů,“ vysvětluje Danuše Jandourková.

Tip redakce:Žádná pomluva není nevinná, káždá může hodně ranit. Přesvědčí vás o tom článek Anonymy a pomluvy: Jak moc mohou vašemu vztahu uškodit?.

Pro lež platí v podstatě stejné pravidlo jako pro pomluvy. Je ideální vůbec nelhat, a to včetně takzvané milosrdné lži. „Ani ta není omluvitelná, protože se do toho člověk snadno zamotá. Když se vás tchyně zeptá na svíčkovou, tak nemusíte rovnou říkat, že byla hnusná, ale můžete s klidem říct, že tentokrát vám nijak zásadně nechutnala. Nebo o ní nebudete mluvit vůbec. Protože nelhat neznamená říct všechno, ne všechny informace dítě potřebuje a je na ně připraveno,“ radí Anita Michajluková.

Není nic špatného na tom, když dětem informace takříkajíc dávkujete. „V první třídě také dětem nikdo neříká, že existují záporná čísla, ale že nula je začátek,“ upřesňuje Anita Michajluková.

V tomto bodě je obsaženo vlastně vše. Sprostými slovy počínaje až k dloubání se v nose či kouření. Jednoduše nemůžete po dítěti chtít, aby nedělalo něco, co vidí u vás. Těžko dítěti budete s cigaretou v ruce vštěpovat, že tohle nemá dělat. A tak by dítě nemělo být svědkem ničeho, co nechcete, aby v budoucnu dělalo.

Napadá vás ještě něco, čeho by děti neměly být svědkem?