Článek
Záhada bermudského trojúhelníku je přítomna v každé domácnosti, možná o ní jen nevíte. U nás je všudypřítomná. Nejdřív jsem podezírala ponožkožrouta, že začal pojídat lžičky a stal se z něj lžičkožrout, ale jelikož ponožkožrout bydlí v pračce, a ne v kredenci, musela jsem zabrousit do zkoumání paranormality.
Bermudský trojúhelník se zjevuje hlavně v šuplíku, v přihrádce pro lžičky do kávy. Je tam ukryt už od mých dětských let. Mí rodiče neustále nadávali a stále nadávají, že mizí malé lžičky. S bráchou jsme za to občas dostali vyčiněno, ale skutečně jsme nikdy žádnou neztopili ani neztratili. Zmizely tam, kde zmizelo už poměrně dost lodí a letadel. Zřejmě lidé v těchto strojích uvěznění nemají čím míchat kávu a čaj, a tak si k nám domů chodí pro lžičky. Jiné vysvětlení nemám. Toto mi přijde poměrně logické a můžu ho nazvat i finálním řešením při objasnění.
Ponožkožrout je taky paranormálním jevem. Nikdo střízlivý ho ještě neviděl, protože je neviditelný. Mně osobně ponožky nežere, ale mám pár známých, u kterých se stravuje pravidelně. Dle mých statistických údajů chodí ponožkožrout za potravou hodně k mužům, takže si myslím, že mu moje ponožky nechutnají, jelikož nemají tu správnou velikost potažmo aroma. Bohužel se chodí často krmit i ponožkami mých dětí. Troufám si odhadovat, že je požírá jako předkrm, takovou jednohubku. Jelikož už mě ale nebavilo kupovat neustále nové ponožky, začala jsem jednu ke druhé těsně před praním přišívat koněm nebo nití. Ale můžete je přitlouct kladivem ke kusu dřeva nebo k sobě přilepit sekunďákem a podobně.
Dávejte si také pozor na rukavice. Většinou mizí jen ty prstové od asijských prodejců za pětadvacet korun, a co je opravdu šokující, vždycky zmizí jen jedna, a to zrovna levá. Že je to levá, zjistíte jednoduše. Je stejná jako ta pravá.
Fakt, že jsem začala nacházet malé lžíce, druhé části rukavic a ponožky do chybějících párů pod postelí čísla dvě, mě přivedl k šotkům. Šotek je malé stvoření, které vůbec nevidíte. Pohybuje se velmi rychle, tiše a nenápadně. Je to zákeřný tvor, který se baví tím, že vám znesnadňuje život. Soužití s tímto tvorem není vůbec snadné.
Tito malí „prudiči“ mi začali přemísťovat potřebné věci z míst, kde je uložím, do míst, kam bych je nikdy neuložila. Jsou to poměrně důležité věci, jako je peněženka, klíče, mobil, doklady, faktura, která měla být zaplacena nejlépe už včera, řasenka, zrcátko, parfém, pyžamo. Jasně, že tyto věci mají své jednoznačné umístění, které používám s pravidelnou přesností. Šotek je ovšem tvor hravý.
Peněženku třeba zcela běžně nacházím v kastlíku auta, což je místo, kde bych ji nikdy nehledala. Klíče nacházím různě po bytě, jen ne na věšáku na klíče. Mobil jsem už našla i za oknem, v kapse kalhot, které jsem neměla na sobě, opět v kastlíku v autě (toto místo mají asi oblíbené) a ve finále často pod polštářem, jen ne v držáku na mobil. Doklady většinou mění své místo stejně jako peněženka, což je zvláštní.
Fakturu občas vůbec nenajdu. Řasenku čas od času najdu v posteli mé dcery. Zrcátko se pohybuje stejně jako řasenka, což je opět zvláštní. Parfém se přemísťuje jen z poličky do kabelky, a to pořád dokola, takže to už mám vychytané a vím, kde ho tedy hledat. Pyžamo je záhada, to občas vůbec nenajdu a beru si čisté. Ovšem v momentě, kdy se prvně vyspím v tom čistém, pak ráno najdu to staré pyžamo omotané okolo svých nohou. To je důkaz mého tvrzení, že jsou šotci opravdu zákeřní a mají trapný smysl pro humor.
Šotky nehledejte, nikdy je nenajdete. Pravděpodobnost, že najdete šotka, je asi tak velká, jako že na Arktidě vědci objeví polární lišku, jak se s přímotopem v ruce snaží rozpustit ledovec.
P. S.: Pozor! Občas kradou i domácí úkoly vašich dětí.
